Jídlo je tvůj nejlepší lék

   MUDr. Henry Bieler

Ing. Zdeněk Rozehnal

Autor knihy "Jídlo je tvůj nejlepší lék" více jak 50 let pracoval jako lékař. Za svoji praxi zjistil, že příčinou nemocí nejsou bacily, protože

každá nemoc je způsobena narůstající jedovatostí lidského organismu.

Tato toxicita je důsledkem metabolických pochodů ve tkáních, což má za následek poškození a rozpad buněk a tím připravuje optimální podmínky k napadení tělesného systému patogeny.

Dr. Bieler uvádí dále.

Použití chemicky uměle vyrobených léků v každé situaci nemocnému ubližuje.

Vedlejší účinky léků mohou být tak vážné, že vyvolají novou nemoc. Jejich pochybný prospěch je pouze dočasný. Přesto počet léků podávaných nemocným roste geometrickou řadou, ale jen málokterý lékař si uvědomuje jejich nebezpečí.

Úvod

MUDr. Henry Bieler se stal studentem počátkem 20.století a konstatuje, že v té době byly znalosti, týkající se problematiky výživy, velmi skrovné. "Dokonce i dnes, po padesáti letech praxe, jsem zjistil, že většina mých kolegů zcela ignoruje nové, důležité poznatky v této oblasti". To se psal rok 1965, kdy toto Dr. Bieler napsal. Tedy dnes, v roce 2015, po dalších padesáti letech se situace k lepšímu nezměnila, ale spíše zhoršila, došlo k nárustu chronických nemocí, k DDT, které je stále v potravním řetězci jsme dostali GMO....

Jsme doslova napuštěni rtutí, hliníkem (alzheimer) ... a kdejakým chemickým sajrajtem.

Více:

• Proč průběžně a ja k detoxikovat tělo

Posuďte sami, co publikoval úžasný lékař Henry Bieler, kterého řadím k páteru Ferdovi, Márii Treben, dr. Dietrichu Klinghardtovi, dr. Johanně Budwig, dr. Ottu Warburgovi...

...

Vzájemnou souvislost mezi zdravím a správnou životosprávou jsem začal sledovat až tehdy, kdy jsem jako mladý a přepracovaný doktor náhle zjistil, že mne mé vlastní zdraví opouští. Jsa vždy zvědavý, začal jsem důkladně zkoumat chemické složení pokrmů ze zcela jiných aspektů. Dospěl jsem k závěrům, že se musím vzdát užívání jakýchkoliv medikamentů a spolehnout se pouze na stravu jako lék. Netrvalo to dlouho a upustil jsem od užívání léků i při léčení svych pacientů.

Mojí kolegové byli tehdy přesvědčeni, že jsem se pomátl. Čas však pouze posílil mou důvěru v tento odlišný způsob léčení.

Sám jsem ustoupil od používání "zázračných léků", abych si ověřil pravdu ve starém pořekadle: Příroda sama hojí, využívaje obranných systémů, které jsou vlastní každému organismu. Když jí vytvoříme správné podmínky a dáme jí možnost, je Příroda sama tím největším lékařem.

Úkolem lékaře je Přírodě v této práci pomoci. Lékař je tedy ten, kdo moudře a opatrně v harmonii s tělesnými procesy Přírodu pouze podporuje, neboť hlavní role mu vůbec nepřísluší. Příroda ve své moudrosti nepospíchá a opravuje pomalu. Příroda nikdy nepospíchá postavit člověka nebo zvíře hned "na nohy", ale naopak - vyžaduje pozvolné, avšak pevné uzdravení.

Já tomu pevně věřím, že tomu tak je, a proto se rozcházím s mnoha kolegy, kteří "nacpávají" nemocná a vyčerpaná těla svých pacientů vysoce jedovatými látkami, aby později použili dalšího léku k vyléčení škodlivých následků léku prvního. Místo toho "vyhladovím" pacienta na jednoduchých zeleninových polévkách či ředěných ovocných šťávách a dám tak vyčerpaným tělesným orgánům možnost zbavit se odpadních produktů, odpočinout si, a tak se zhojit svou vlastní normální aktivitou.

Můžete mě předzdívat "pan Konfliktní", pokud Vám to vyhovuje, protože se osměluji sesadit pana Luise Pasteura z jeho oslavovaného křesla. Po letech poctivé práce v laboratoři jsem se poučil, že to nejsou "zlé bacily", které jsou příčinou lidských nemocí. Nalézají se v každém lidském organismu a mají schopnost se rozbujet v nemocném těle jen v důsledku narušených tělesných funkcí. Kritika užívání léků i teorie bacilů mi ukázala cestu k novým metodám eliminace odpadových produktů v lidském těle. Zkrátka řečeno, moje stanovisko je:

špatná strava nemoc způsobí, správné jídlo ji vyléčí

Hledal jsem další metody, jejichž použití by napomáhalo odstranit jedy z těla. Držel jsem se již známých poznatků z výzkumu funkcí žláz s vnitřní sekrecí, které byly prováděny zde v Americe, tak i v Evropě, a to jater, nadledvinek, štítné žlázy a podvěsku mozkového.

Léčil jsem pacienty, kteří pocházeli z řad herců, horníků, politiků, farmářů i bohatých vdov Pasadeny. Na tento svět jsem pomohl tisícům zdravých dětí, včetně mých vlastních i vnoučatům.

Před deseti lety jsem se začal zabývat myšlenkou, že již zanechám lékařské praxe, zavřu navždy svojí ordinaci a plně se oddám svým zálibám. Opustil jsem ordinaci a postavil dům na mořském útesu, vysoko nad teplými vodami Tichého oceánu. Avšak nemocní z okolí i z daleka se chápali klepadla mých domovních dveří sedm dní v týdnu a žádali poučení o vhodné individuální cestě, která by je vyléčila.

Povedlo-li se mi navrátit jim zdraví, pak jsem byl dostatečně odměněn tím, že se stali nejen mými pacienty, ale i přáteli.

I. MAJESTÁTNÍ LIDSKÉ TĚLO

1. Ta léčba je horší nežli nemoc sama!

Být držen naživu léky ....jaká to hrůza!

Carl Linnaeus (1707 - 1778)

Ve Spojených státech, v 56 tisících lékárnách, vydají lékárníci v bílém plášti každou vteřinu 18 druhů léků. Cena těchto prodaných růžových, žlutých, bílých či zelených pilulek a ampulí dosahuje omračující 3 miliardy dolarů ročně.

Marquerite Clark, "Dnešní lékařství", 1960

Před dvěma a půl tisíci lety, ve starověkém Řecku, seděl na překrásném horském svahu učitel Hippocrates a poučoval skupinu vykulených studentů medicíny o nejpravdivějším výroku: "Tvá potrava budiž tvým lékem".

Nikdo až do dnešního dne nám nedal lepší doporučení k životu.

Lékaři nás přesvědčují, že soustavně usilují o zachování odkazu, zanechaného Otcem lékařství, a dokonce jej rozvíjejí. Každý nový lékař musí, než je mu předán diplom a povolení k provozování praxe, složit Hippocratovu přísahu, která je vyjádřením nejčistších lidských ideálů. A přece tisíce a tisíce oddaných bakteriologů, chemiků a výzkumníků farmaceutického průmyslu sídlí v zářivě bílých laboratořích každého většího města po celém světě a dnes, stejně jako před lety, kombinují nové chemické formulace syntetických a značně pochybných "zázračných všeléků" pro každou existující chorobu. Jejich heslo, jejich válečný pokřik na poli bitvy proti nemoci je: "Tvým lékem ať se stane nová kombinace chemikálií".

Tedy přesně pravý opak toho, co nám odkázel Hippocrates.

Zde v naší zemi, která je nejbohatší krajinou v historii lidstva, je zářivě zdravý člověk výjimkou. Přestože americká armáda snížila svá kritéria tělesné zdatnosti, bylo asi 40% mladých mužů shledáno tělesně neschopných pro vojenskou službu za II.světové války. A od té doby byly tytéž požadavky sníženy třikrát! Z toho lze usoudit, že ač jsme nejbohatší zemí na světě, jsme také národem nejméně zdravých lidí.

Proč? A co budoucnost?

Naše prognóza pro narůstající výskyt rakoviny, vysokého krevního tlaku, nemocí srdce - ve skutečnosti degenerativních chorob - je jednou z nejsmutnějších.

Američané sledující denně televizní reklamy a noviny, podvědomě věří, že zdraví je něco, co si lze koupit za pultem v lékárně. Bláhově zapomínají, či snad nikdy ani nevěděli, že zdraví lze získat jen respektováním přírodních zákonů.

Ale není ani třeba, aby se jednalo o drogy vyrobené farmaceutickým průmyslem, i když většina škod je způsobena mnohými "módními" sedativy či kortikoidy. Každému je známa "léčba" rybím tukem. Kdo si uvědomuje, jaké množství nových nemocí díky této "módě" existuje, musí být zoufalý při pohledu na pokusy vyléčit rachitis (křivici). Játra ryb, jako jsou tresčí, z tuňáka, delfína, či žraloka, řádně vyčištěná, zpracovaná, vypraná v louhu, vařená, filtrovaná.... prostě změněná celým tímto procesem k nepoznání, to je tzv. "zdravý rybí tuk".

Jako lékař jsem pomohl na svět tisícům kojenců, nikdy jsem však rybí tuk nikomu nedal ani nepředepsal. A přitom tito novorozenci přímo zářili na dietě syrového mléka, nerafinovaného cukru, s ovocem a zeleninou, které jsem jim přidal ve věku 6 měsíců.

Rybí tuk

Teorie rybího tuku byla rozprášena díky pokusům a klinickému pozorování dr. Francise F. Pottengera, který rovněž dokázal, že dieta vařeného masa je naprosto nevhodná pro živočichy živící se masem. Kočky, které krmil pouze vařeným masem, rychle podlehly křivici. A přitom jim byl tresčí olej podáván tak dlouho, až jím byly přímo "napuštěné". Samozřejmě rachitida zůstala a přidružil se nový problém - narušené trávení.

Rybí tuk nejen naruší chemii trávení a normální funkci jater, ale způsobí poškození či degeneraci i jiných tělesných orgánů, zvláště štítné žlázy, srdce a samotných jater. Přesto je řada matek, které v dobrém úmyslu dodnes podávají svým dětem tento zle chutnající a páchnoucí "neřád".

Pokusy, které potvrzují škodlivé následky užívání léků od mírných až po strašlivé, nejsou nic nového, a přesto veřejnost ochotně přijímá každý nový výmysl farmaceutického průmyslu.

Jedním takovým "zázrakem" je dlouho již oslavovaný PENICILIN. Jak je každému známo, je penicilin jedním ze základních antibiotik při léčbě staphylococových i jiných infekcí. Je-li však používán bez pádných důvodů proti horečkám a infekcím dýchacího ústrojí, postihuje nemocného alergií a příznaky otravy. Obojí je velice nebezpečné. Není to tak dávno, kdy 22letá matka zemřela 20 minut po aplikaci injekce penicilinu, ordinovanému proti nachlazení. Její tělo prostě odmítlo tuto injekci, přestože u ní nebyla v minulosti prokázána žádná alergická reakce.

To největší nebezpečí současného dlouhého seznamu antibiotik je v tom, že je lékaři indikují i v situacích, kdy to není bezpodmínečně nutné. Lidé v jejichž těle se v průběhu častého užívání vytvoří přecitlivělost, nejsou ojedinělou výjimkou. Příčinou je skutečnost, že velká molekula antibiotika tvoří antigeny ve spojení s bílkovinou - proteinem. Dojde-li k tomu, vytvoří se protilátka proti "vetřelci". Pokud pak vstoupí do organismu další "vetřelec" stejného druhu, dojde po jejich setkání ke katastrofě. Než-li však tato "poslední kapka padne do džbánu", tělo se nám snaží podat zprávu o této situaci různým způsobem, například kožní vyrážkou nebo svěděním.

V krajním případě je to tzv.anafylaktický šok, následovaný smrtí. Lékařská literatura uvádí přes 100 případů náhlého úmrtí po jedné injekci penicilinu. Ze své osobní praxe vím nejméně o dvou případech, kdy penicilin přivodil smutné následky. Asi 36leté ženě byl ordinován proti bolesti hlavy a nachlazení, přestože jeho užití příznaky nemoci svou intenzitou nevyžadovaly a nebyla přítomna horečka. Narůstaly však bolesti hlavy. Následujícího dne byla dávka opakována a bolesti hlavy se staly nesnesitelnými. Proč? V důsledku nemístné stimulace se zvětšil podvěsek mozkový natolik, že skřípl jemný oční nerv. Úplné oslepnutí, které následovalo, zůstalo ženě do konce života. Penicilín totiž může být tak velice jedovatý, že je z těla vylučován ledvinami již za několik vteřin po injekci. Tomuto faktu se nepodařilo navzdory všem pokusům v laboratoři chemikům zabránit. Penicilín často dokáže skoro zázraky vybičováním žláz s vnitřní sekrecí do superaktivity. Což může způsobit i smrt.

Další případ. Dva mladí lidé před svatbou, v dobré tělesné kondici. Nevěsta se nachladila. Její lékař jí posloužil injekcí penicilinu. Zánět pochvy, který se druhý den dostavil, trval několik let v takové síle, že naprosto vyloučil jakýkoliv pohlavní život.

Ale přesto je penicilin cenným pomocníkem, je-li užíván v situaci, která to vyžaduje. Jsou-li nadledvinky v pořádku, pak jsou to právě ony, které první reagují na tento lék a okamžitě zvýší přísun adrenalinu do krve. Intenzivní superoxidace, která následuje, uměle zvyšuje energii těla. Potíže jako horečka, bolesti a další komplikace zázračně zmizí. Je třeba si však uvědomit, že po každé takové umělé a násilné stimulaci nadledvinky slábnou! A je-li v tomto násilí pokračováno, dostaví se jejich konečné vyčerpání.

Lord William Osler, jeden z brilantních lékařů své doby prohlásil: "Touha cpát se léky je snad ten největší omyl, který rozlišuje člověka od zvířete" a "Mladý lékař začíná s 20 léky na každou chorobu a starý lékař končí s jedním lékem na 20 chorob".

Musím se sám přiznat, že jako horlivý absolvent lékařské fakulty jsem cpal své pacienty pilulkami, vodičkami a všeléky. Až tak jako Macbeth jsem se rozhodl hodit to všechno psům a zjistil jsem, že psi, chytří to tvorové, si  k tomu pouze čuchli a odběhli.

To, jak se mi povedlo vrátit se ze stavu "drogové hypnózy" a jak jsem se uchýlil k přírodním metodám léčby, i to, jak jsem vyměnil všechny léky za správnou stravu, je velice dlouhá historie. V jejím líčení hodlám pokračovat na následujících stránkách a doplním je o vlastní poznatky a výsledky mnohých pozorování.

2. Tvé tělo - svépomocná dílna

Cílem medicíny je předcházení nemocí a prodloužení života. Ideálem medicíny je odstranit mít potřebu lékaře.

MUDr. William J.Mayo

Lidské tělo je vynikající mechanismus, který vyráží dech svou komplexností, a dá se těžko k čemukoliv přirovnat. Pro ty, kteří následují Hippocrata a Galéna, lékařské velikány středověku, je to úžasná, nikdy nekončící studie... Prostě něco před čím většina vědců smeká. Stejný obdiv vyžaduje jeho neuvěřitelná schopnost opravit, co je v něm poškozeno, a vyhojit své nemoci a bolesti.

Zdraví a jeho nedostatek, tady nemoce, kterými jsem se zabýval po celou dobu své vědecké kariéry, se mi jeví jako dvě vzájemně se odpuzující části. Jako student medicíny jsem se seznámil s tisíci nemocemi, kterými lidstvo trpí. Medicína mě poučila o šokující nedokonalosti lidského těla, biochemie o jeho báječné dokonalosti.

Krátce po I.světové válce, když jsem již pracoval jako mladý lékař, přinutily mne vlastní zdravotní potíže k tomu, abych se více zajímal o podstatu a příčiny nemocí. Přišlo to pozvolna. V začátcích jsem vůbec nevěnoval pozornost tomu, jak se cítím. Můj zhoršující se zdravotní stav mě však k tomu donutil.

Lékaři musím podoknout, nejsou dobrými pacienty. Příliš mnoho vědí a dělá jim velké potíže smířit se s myšlenkou své vlastní nemoci. Naštěstí jsem potkal lékaře zběhlého v chemické patologii, který svou revoluční teorií o příčinách a léčení nemocí vyburcoval moji představivost. Probírali jsme moje zdravotní problémy takovým osvícenským způsobem, že jsem za 5 minut věděl, kterou cestou se dál ubírat. Do té doby jsem vůbec netušil, že potíže způsobené výživou nikdy patřičně nezareagují na užívání pilulek, což jsem horlivě dělal. Intenzivním studiem jsem se brzy zbavil chyb ve své dietě a léků, které jsem polykal. Zbaven dráždivých, nesprávných pokrmů a škodlivých léků jsem se brzy oprostil od svých zdravotních problémů a neduhů a ty se již nikdy nevrátily. Moje hmotnost klesla z 96 kg na 62, aby poté opět vystoupila na 72 kg, které plně odpovídají mé výšce a kostní struktuře.

Jak jsem toho dosáhl? Univerzální odpověď neexistuje, protože každý jedinec je z lékařského nebo biochemického hlediska jedinečný. Každý případ si vyžaduje "na míru šitou dietu", která odpovídá jeho specifickým potřebám.

Moje vůle učinit změny v kuchyni byla veliká... Když se projevila nemoc, učinil jsem tak a začal v důsledku toho ztrácet i přebytečná kila. Moji kolegové a spolupracovníci v nemocnici se na mne pokradmu dívali. Zaslechl jsem i šeptání: "Bieler se chce umořit hlady. Asi se zbláznil". Po roce plném studií a výzkumů jsem zcela opustil léčení pilulkami a tabletami, protože jsem dosahoval lepších výsledků pomocí poznatků o složení stravy a endokrinologie.

Byl jsem kolegy pokládán za zběhlíka od klasického způsobu léčení nemocných léky. Očekávali, že se vrátím k tradičním metodám léčení, nechci-li ztratit své pacienty. Opravdu, žádná zvláštní medicína pro tu či onu chronickou nemoc neexistuje... navzdory všem balamuticím reklamám. Zůstává pravdou, že 80 - 85% lidských neduhů všeho druhu samo odejde, jak přišlo, a pacient se uzdraví. Pomohla-li mu dávka toho či onoho léku, zůstává věcí názoru lékařského odborníka.

Osobně věřím, že převážná většina léků je zbytečná, ba dokonce škodlivá

Když se vrátím zpět do doby svých studií na lékařské fakultě, uvědomím si (stejně jako ti, kteří ji opustili nedávno), že se tam o dietě v nemoci učili velmi málo. V té době se prostě těmto problémům nevěnovala pozornost. V současnosti tomu však bohužel není jinak. (A v roce 2015?) Taktéž, mocná farmalobby chce prodávat piluky. Není se tedy co divit, že poznámka o výživě v době nemoci, vyřčená před ortodoxním lékařem, vyvolá na jeho tváři výraz skepticismu. A zmíníme-li se o tom, že by dieta mohla vyléčit třeba artritidu, tak se zhrozí.

A přece mám ve svých análech neomylně zaneseno, že 95% nemocných trpících touto chorobou se stálými bolestmi ji pozbylo a nebo má obtíže jen zcela zanedbatelné. Léčení artritidy je proces dlouhotrvající, ale u některých nemocných bolest ustupuje již po 14 dnech. Například:

Pětapadesátiletá žena se v důsledku extrémní deprese pokusila spáchat sebevraždu...

Při své první návštěvě si stěžovala na bušení srdce a nespavost. Krevní tlak ukazoval 160/100. Moč měla kyselou a její klouby byly tak opuchlé, horké a bolestivé, že pro ni bylo utrpení zdolat jediný schod. "Jsem na nejlepší cestě k invalidnímu vozíku," přiznala. Tato žena měla ve zvyku vypít asi 12 šálků kávy denně, kouřila jako komín, pojídala velké množství masa, škrobů, kompotů z konzerv, cukroví a spousty aspirínu, aby si ulevila od bolesti. Přirozeně, při této životosprávě byla značně obézní.

"Pane doktore, jsem ochotna obětovat vám jeden rok života, jen mne uzdravte," prohlásila dramaticky.

"To bude trvat mnohem déle", upozornil jsem ji. "Vaše kouby nestuhly během jednoho dne. Té sbírce jedů, kterými je tělo napuštěno, trvalo celé roky, nežli se nemoc rozvinula. Ubližovala jste si množstvím léků po celá léta a to ve spojení se špatnou životosprávou způsobilo, že jste skončila v dnešní fyzické a mentální kondici.

Podařilo se mi jí přesvědčit, aby se vzdala všech svých jedovatých zlozvyků, tedy léků, cigaret a kávy, v jejím případě i masa (někteří nemocní slabou kávu, čaj i maso mohou). Jako jediný lék jsem jí předepsal vápník a dietu složenou z následujích jídel: ihned po ránu - několik gramů živých kvasnic, rozpuštěných v teplé vodě. K snídani - polévka ze zelených fazolí a zuccini (cukety). Svačina - 1 dcl syrového mléka. Oběd - vařený celer, další polévka, krajíc chleba a hlávkový salát bez zálivky. Svačina - ovoce nebo ovocné šťávy ředěné vodou. Večeře - 30 dkg zmrzlých nebo čerstvých zelených fazolí (bobů) jen lehce povařených, hlávku salátu a před spaním další kvasnice s vodou.

Trvalo to 3 roky. Po této době se zbavila nadbytečných kil, krevní tlak ukazoval 120/90, její deprese dokonale zmizely. Dobře spala a byla schopna tvrdě pracovat. "Je to skvělá úleva, nebýt soužena artritidou," svěřila se. "Žádné otoky, žádná bolest, žádný smutek. Cítím se šťastná a moje dieta, na kterou jsem si obtížně zvykala, mi chutná a nezdá se mi vůbec fádní. Když jsem někdy podlehla touze po sladkém a mase a trochu si toho dopřála, zjistila jsem, že mi již zdaleka nechutnají jako dříve. Potom jsme si uvědomila, jak je mi bez nich dobře a ráda se vrátila k svému režimu. Byla jsem pevně rozhodnuta již nikdy na invalidní vozík nepomyslet. Cítím se mnohem lépe než před léty a nejspíš i dobře vypadám, jak mi přátelé říkají."

Mnoho let jsem měl možnost pozorovat na více případech spojení mezi dietou, nemocí a mými pacienty.

Vzpomínám si na první nádor.

Jednalo se o farmářovu ženu na jejíž klíční kostí se usadil nádor velký jako krocaní vejce. Chirurg jí řekl, že to vidí jako neodstranitelné, protože nádor je uchycen příliš hluboko mezi nervy a cévami. Po vyšetření moči jsem zjistil velké množství proteinu a síry. Navrhl jsem jí nejdříve se zbavit síry v těle a odstranit ji i v jídle. Doporučil jsem zvýšit množství zásadité stravy v podobě zeleniny a ovoce. Souhlasila a vzdala se pojídání masa a mořských bílkovin. Po půl roce se nádor zmenšil na polovinu a po roce zmizel.

Za dalších 27 let navštívila moji ordinaci známá filmová herečka s fibroidním nádorem velikosti grapefruitu na děloze. Velice známý gynekolog ji oznámil, že operace je nevyhnutelná. Předepsal jsem jí jednoduchou dietu s vařeným zrním k snídani, k obědu prostý salát, k večeři vařenou a lehkou zeleninu. Maso bylo naprosto vyloučeno. Po čase jsem od ní obdržel informaci:

V době, kdy jsem začala dodržovat Vámi předepsanou dietu, započal mi fyzicky nejnamáhavější úsek mého života. Začala jsem se svým vlastním televizním programem.... Na jídlo mi zbývalo málo času, k jídlu jsem měla zelené boby a zucchiny, v kapse jsem mívala kousek chleba a máslo....

O dva a půl roku jsem si vzpomněla na svého gynekologa z Bostonu a prohmatala si břicho. Ta tvrdá hrouda tam již nebyla. S pocitem vynikajícího zdraví jsem šla toho lékaře navštívit. Když mě uviděl velice se rozčílil, že jsem se již k němu nevrátila na další konzultaci a operaci.. Byl si jistý, že když mne nyní prohlédne, najde výrazné zhoršení. Sledovala jsem jeho výraz, když mě vyšetřoval. Byl rozčarován a tvářil se nevěřícně. Vytáhl moji kartu, aby se přesvědčil, jestli tam byl nádor dané velikosti. Řekla jsem: "Je to pryč, že pane doktore?" Řekl, že ano, ale že tomu stejně nevěří. Potom jsem dodala. "Nechcete vědět ani jak a proč?"... "Byla jsem na bezmasé dietě". Rozpačitě se usmíval "ten nesmysl je k smíchu". Pak ještě dodal, že by to odešlo samo tak jako tak. Odpověděla jsem: "Ano, tenkrát.... pod vaším skalpelem". Odcházela jsem s úsměvem a moje poslední otázka byla, zda si také nemyslí, jak báječná ta matka Příroda vlastně je.

Od té doby vstoupilo do mé ordinace mnoho pacientů se stejným druhem nádoru ve všech částech těla. A i tyto zmizely při správné upravené dietě. To stojí za zmínku, co říkáte?

Byli to pacienti, kteří měli tu potřebnou odhodlanost a výdrž pro dlouhou a přísnou dietu.... Nebo měli pádný a silný důvod. Bylo však dost i těch, kteří dali přednost navyklému způsobu života se špatnou kondicí, nežli by podstoupili potřebný režim.

S plynoucími léty jsem zjistil, že pacient si vede daleko lépe, má-li v životě určitý cíl a poslání. Takový, kterého musí dosáhnout veškerou svojí snahou a vůlí, protože mu to pak dodává dostatek motivace. Musím však zdůraznit, že se musí vyléčit sám. Mohu mu pomoci jen radou a správnou dietou. Je to Příroda, která celý uzdravovací proces umožní. Máli pacient dostatečný zájem a touží-li opravdu po pocitu zářivého zdraví (možná úplně poprvé ve svém životě), pak musí spolupracovat.

Průměrný člověk však má tyto předpoklady, tedy nějakou výraznou motivaci, velice zřídka, protože jeho hodiny volna jsou vyplněny aktivitou skupin, které holdují jídlu, pití a zábavě, a tak se starají hrobníkům o dostatek práce. Je to smutná skutečnost, protože by mohli nejkrásnější roky svého života strávit daleko bohatším způsobem. Již od samého začátku svých výzkumných prací jsem věřil, že proncip vhodné skladby potravin pomáhá bez pilulek a mastičkářových zázraků nejen nemoci vyléčit, ale i předcházet jim.

Přicházeli za mnou většinou lidé, zklamaní tím, co jim nabízela ortodoxní medicína léky - drogy, bičující v jejich těle unavené koně. Přišli za mnou ve snaze změnit své jídelní zvyky. Když se potýkali se svými problémy a neduhy, sami zjistili, že s nimi bude mít jídlo něco společného. Většina z nich patřila k těm ochotným dodržovat mé rady v životosprávě.

Nejcennější vlastností lidského těla je jeho schopnost samo se opravit

3. NEMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ

Jsme tou nejbohatší zemí na světě... a přesto tou nejméně zdravou. Jsme příliš těžcí, se spoustou faldů, s mnoha zubními kazy, navzdory fluoridaci naší vody a zubních past. Naše trávicí ústrojí se chová jako osmoválcový motor běžící jen na pět válců, pokašlávaje díky špatným svíčkám, směsi a vadnému karburátoru. Trpíme neurózou a vysokým tlakem. Naše srdce ani hlavy nejsou takové, jaké by měly být. Cévními chorobami trpíme v době, kdy by měl být náš výkon nejvyšší... na vrcholu života. Dokonce i sebevražda patří k častým příčinám smrti. Trpíme přemírou nemocí z přemíry civilizace.

MUDr. Herbert Ratner

Postižené tělo nemá jinou možnost, než se snažit obnovit "zdravou" situaci. Osvobodí se tak od píchání, řezání a pálení, nepříjemných tlaků a střevních potíží, které mnozí lidé přijímají jako normální příznak života, s čímž já osobně nesouhlasím. Podle mých zkušeností je opravdové zdraví něco mnohem lepšího!

Můžeme toho dosáhnout, podřídíme-li se zákonům přírody. Jsou-li tyto zákony ignorovány a porušovány, dostaví se nemoc. Zdraví není něco darovaného nám přírodou při narození, co by nepodléhalo vnějším vlivům. Zdraví dosahujeme a udržujeme jen díky aktivní spolupráci s pravidly správné životosprávy. Pravidly, která denně nevědomky porušujeme.

Lékaři v zahraničí zastávají názor, že Američané konzumují více léků a podstupují více operací, než obyvatelé kterékoliv jiné země na světě. Snad právě proto jsou Američané více naplněni obavami o svůj zdravotní stav, než jiní lidé. Materialistická společnost Ameriky má tendenci si myslet, že zdraví je něco, co lze opatřit za pultem v drogerii. Existence přírodních zákonů je jim, myslím, velice vzdálená. Věříme, že kdokoliv, kdo na to má, může být zdravý.

Úplně zdravý člověk není dnes jen tak k nalezení. Lékaři sice vědí, jak má vypadat zářivé zdraví, ale na příčinách nemocí se přesto neshodnou. Diskuze na toto téma pokračuje mezi lékaři již po mnoho generací. Shlukují se jako vojáci různých pluků, aby se vehementně přeli, je-li to či ono příčinou lidského onemocnění.

4. Základní kameny v mém domě zdraví

Jedině v důsledku pochopení moudrosti vetkané do systému lidského těla podaří se nám zvládnout chorobu a bolest a tak přinést úlevu lidstvu v jeho utrpení.

MUDr. William Harvey

Mít zdraví je jednoduché, leč ho má málokdo. Proč? Protože nedáváme přírodě žádnou možnost, aby nám pověděla svůj příběh. Je mým přáním vás seznámit s tajemstvím přírody a přesvědčit vás, že je to jídlo, ne drogy, co je nejlepším lékem.

Doufám, že díky porozumění chemie těla a léčbě jídlem dosáhnete tak jako já přesvědčení, že nemoc:

• má své základy ve špatném jídle
• správná dieta dokáže obnovit zdraví člověka bez užití nezbytných léků nebo pochybných operací

Dovolte mi uvést několik krátkých příkladů. Zucchina (cuketa), patřící k rodině dýní, je mdlá zelenina, ale bohatá na sodík. A jelikož sodík je ze všech zásaditých elementů v těle ten nejdůležitější, je tedy i tato zelenina tou nejdůležitější a nejzdravější. Naše játra jsou skladem, kde je sodík uložen, aby napomáhal správnému poměru zásada/kyselina v našem těle. Bez této chemické rovnováhy není možné si udržet zdraví. Tento druh dýně nahrazuje obojí. Jídlo i lék, který slouží k úhradě sodíku v játrech.

Navzdory tomuto názoru není však dýně všelék. Jsou totiž situace, ve kterých řídká polévka, uvařená z dýně nebo zelených bobů, je příliš korozivní, dráždivá a zásaditá. Může poškodit citlivou stěnu útrob pacienta, trpícího krvácením ze žaludečního vředu. Pro takové předepíši malé kousky běžných kvasnic. Kvasnice, ředěné trochou mléka nebo vody, jsou vynikající, bohaté na vitamíny a šetrné ke sliznici střeva. Některým nemocným jsem dal až dvacet kostek kvasnic denně. Po třech dnech u nich došlo k zastavení krvácení a zhojení vředu.

V této knize najdete mnohá, tělu prospěšná jídla. Jsou vhodná k léčebnému využití, neboť mým úmyslem je vás uzdravit a nebo vám ukázat, jak si své zdraví udržet. Jednoduše s minimálními náklady. Musím vás však upozornit, že tyto stránky neskrývají předpis na žádný zázračný pokrm, který udržuje obyvatele nějaké asijské vísky v nesmrtelnosti.

Můj způsob léčení je výsledek výzkumu dlouho opomíjených lékařských faktů spojených s nejmodernější laboratorní technikou. Zakládá se na principu zdraví, nikoliv nemoci. Situaci nemoci, tělesného chátrání a degenerativních stavů, které jsou lékaři považovány za přirozený jev, dostavující se po středním věku, jsem označil jako důsledek nepřirozených životních návyků, jakým je například nesprávná dieta s množstvím kalorií a povzbuzujících drog. Nikdy jsem se nesnažil učit nemocného, jak má žít s revmatismem, astmatem, vředy nebo stálou bolestí hlavy. Naopak jsem mu ukazoval způsob, jak se těchto obtíží s konečnou platností zbavit. Nemocní, téměř zbaveni naděje na vyléčení, kteří užívali nespočetná množství pilulek a injekcí, si podávali kliku mých dveří v neustávajícím procesí, abychom se potom, kdy jsem je naučil s přírodou spolupracovat místo bojovat, srdečně rozloučili.

Kdybych vám položil otázku, kterých mužů v historii vědy si nejvíce vážíte, jistě by se vám na vašem seznamu objevilo jméno Luise Pasteura. Dovolit si namítat něco proti jeho objevu o původcích nemocí, tedy bacilech, je společensky tak nepřijatelné, jako pošpinění mateřství. A přece můj vlastní výzkum dokázal, že teorie bacilů neodhaluje celou pravdu a že pasterizace mléka zničí příliš z jeho výživné hodnoty. Protože vám bylo od dětství vtloukáno do paměti, že původcem nemoci jsou bacily, není snadné tuto filosofii opustit. Nepochybně jste také byli varováni před pitím nepasterizovaného mléka.

Již v roce 1883 John Shaw Billings, americká autorita v otázkách zdraví, prohlásil: "Je důležité si uvědomit, že pouhé včlenění bacilu do živého organismu nezaručuje jeho rozmnožování a vznik choroby. Je to stav, ve kterém se organismus již nachází a je za tento výsledek zodpovědný. Pasteurovo prohlášení, že vznik epidemie je podmíněn větším či menším počtem přítomných bacilů, je nutno považovat za unáhlené."

Louis Pasteur proti Antoinu Bechampovi – skutečné příčiny nemocí

Místo slepého následování Pasteura (jak činí mnoho odborníků) jsem si položil otázku: Je invaze tkáně z vnějšku, tedy baktérií a virem, tím jediným způsobem, kterým je lidská tkáň poškozena? Jakou roli zde hraje konstituce a prostředí, v němž se nalézá? Nenastal již čas, abychom rozšířili naše vědomosti a byli schopni odpovědět na tyto otázky? Je možné, že navzdory Pasteurově teorii bacily pouze nemoc doprovázejí, protože mají připraveny vhodné podmínky pro svou existenci, rozmnožování a bujení?

A tak, abych nalezl odpovědi na tyto otázky, vydal jsem se na jinou, časem a ignorancí zarostlou cestu. Jak jsem se po ní pomalu ubíral, zjistil jsem, že přede mnou byli i jiní, kteří již po ní již kráčeli.

Po pečlivém výzkumu mohu pevně prohlásit, že to nejsou baktérie a viry, které nemoc vyvolávají. Objeví se až později, kdy je člověk nemocen. V průběhu svých výzkumů a práce v laboratoři jsem zjistil, stále inspirován Hippocratem, který stejně věřil jako já, že nemoc je pouhým výsledkem vlivu špatného prostředí. Největší část prostředí kolem nás má chemickou podstatu. Je koncentrována okolo jídla konzumovaného jedincem a je jen přirozené, jestliže se nemoc dostaví, poukázat na to špatné a nepřírodní jídlo v jeho stravě.

Chemického odpočinku lze dosáhnout pouze odepřením jídla

Umožníme tak tělesným orgánům, aby se zbavily nahromaděného metabolického odpadu a tak se vyčistily.

Thomas Sydenham, nesoucí předzdívku "anglický Hippocrates", definoval celý koncept nemoci jedinou větou: "Nemoc", prohlásil, "není nic jiného, než pokus těla zbavit se morbidních látek".

Holandský lékař Hermann Boerhaave se s tímto plně ztotožňuje: "Nemoc je vyléčena jen pomocí Přírody, neutralizací a vyloučením smrtonosných látek". V době těsně před Luisem Pasteurem působil Robert Virchow, pionýr buněčné patologie. Věřil, že zdraví je záležitostí chemického složení a že toto složení je plně závislé na druhu jídel, požívaných jednotlivcem.

Skutečnost, že nemoc je výsledkem jedovatosti uvnitř pacientova těla, není pro něj příjemné zjištění. Teorie bacilu a jejich škodlivost je daleko lépe přijatelná, neboť je tím, na co lze tuto odpovědnost přesunout. Dává totiž možnost pacientovi se litovat jako oběť bezohledného nepřítele. A tak znovu a znovu vysvětluji svým pacientům:

"Tvoje bolest a mizérie jsou důsledkem tvých vlastních dietních zvyků a léků, které jsi v minulosti používal. Trpíš, protože jsi přeplněn jedovatým odpadem špatně zvolených pokrmů, plných chemikálií, které do tvého těla nepatří. Byl jsi sice přechodně uspokojen, ale to na úkor potřebné výživy a vitamínů. I když jsi zvolil správné jídlo, bylo tělo poškozeno nesprávnou přípravou. Například přílišným vařením, přepálenými tuky, škodlivými omáčkami a nálevy. Normální chemie tvého trávení je narušena nejen výše uvedeným, ale i nedostatkem pohybu a nesprávným způsobem života. Značně jedovaté látky, nalézající se v tvé krvi, poškodí filtry a vylučovací orgány, hlavně ledviny, játra, střeva a pokožku."

Zmíněné jedy jsou tedy tím nepřítelem a skutečnou příčinou nemocí. Musejí být odstraněny, má-li se tělo uzdravit. A tak skutečně platí, že nemoc je houževnatý pokus zbavit tělo obtěžujících jedů. Jedním z těch houževnatých pokusů je horečka. Rovněž jsou to ty destruktivní změny, ke kterým dochází v orgánech použitých k naléhavé a překotné eliminaci jedovatých látek z těla.

Nemoc, jak se mi jeví, je nepřirozený způsob eliminace. V důsledku snahy urychlit tento proces trpícího pacienta, jsem zjistil, že je nezbytné: úplné vynechání jídla, nebo vyloučení těch pokrmů, které toxicitu způsobují.

Když jsem hledal ten nejlepší způsob, jak eliminaci jedů z těla nemocného urychlit, zaměřil jsem svoji pozornost k žlázám s vnitřní sekrecí. Můj výzkum mě však upozornil i na další pole vlivů, které jsou způsobeny organickými a neorganickými přísadami v našich pokrmech. Tato povzbuzující vlastnost některých pokrmů a přísad je přímo spojena s reakcí žláz. Dovolte mi otázku: Kolik z vás je schopno začít svůj pracovní den bez šálku černé kávy, která vlastně není žádným jídlem. Kolik z vás je více či méně závislých na šálcích kávy o svačinách, aby se vám úspěšně podařilo "přežít" dopoledne? Je nepochybné, že ten šálek vonící kávy je vítán pro svou povzbuzující hodnotu. Pokud jste ještě mladí, zbavujete se jedovatých kyselin v kávě močí. Ale později, kdy ledviny v této schopnosti a své činnosti poleví, se tyto jedy usazují v těle kapka po kapce. A tak se dostaví únava, bolesti hlavy a deprese. A pak hurá k dalšímu šálku kávy, abychom úspěšně přečkali další den. Cítíte se lépe, schopni se světem bojovat, neboť bičujete své žlázy (většinou nadledvinky) k falešnému pocitu dobrého zdraví a elánu. Tento pocit "plný energie" je však nasazenou maskou. Jak dlouho, myslíte, můžete své žlázy bičovat?! Jen do té doby, než se nezadržitelně zničí.

V mých záznamech je mnoho případů vyléčení bolesti hlavy a epilepsie.

Bylo toho dosaženo odlehčením přílišného náporu na játra, která pak byla schopna plnit svoji funkci při čištění krve. Obnovila se tak harmonie mezi podvěskem mozkovým, štítnou žlázou a nadledvinkami. Zjistil jsem téměř u všech zmíněných případů, že migréna je vlastně druh alkoholického bolení hlavy. Toto prohlášení zřejmě mnohé udiví, zvláště ty, kteří migrénou trpí. Nejedná se o alkohol z nadměrného pití, ale o alkohol, který je vyráběn v žaludku samotného nemocného fermentací cukrů a škrobů, nalézajících se v potravě pacienta. Vyráběný alkohol v zažívacím traktu však obsahuje jedy a lze s klidem prohlásit za škodlivější, nežli ten v láhvi vodky.

Při léčení pacientů s migrénou jsem zjistil, že když byly odstraněny cukry a škroby z jejich stravy a zvýšeny určité přírodní protilátky, vyplavování jedů se velmi zlepšilo. Nemocní pak měli potíže velmi zřídka. Jejich vděčnost je pouze jednou z mnohých radostí, kterých se lékaři dostane při jeho lékařské praxi.

Ve Spojených státech byla ustanovena komise sledující chronické nemoci: V roce 1950 trpělo 28 miliónů Američanů chronickými chorobami. Další statistiky poukazují na to, že od roku 1950 se skutečný počet lidí, trpících chronickými chorobami zvýšil více, než byl celkový přírustek v populaci. Lékařská věda si je plně vědoma pravdivosti těchto čísel. Osobně jsem došel po mnoha letech trpělivého výzkumu k názoru, že nápor špatných životních zvyků, spoléhání na povzbuzující drogy, nesprávná dieta a špatné životní prostředí poškodily tělesné filtry a toxemie je přirozeným následkem, projevujícím se jako nemoc. Základní příčinou nemoci je tedy toxemie. Tento názor sahá až do prvopočátků lidstva. Je v rozporu s jiným názorem, že nemoci lze překonat silnými, nebezpečnými drogami - léky či riskantní chirurgií. Léčení této toxemie, jak vyplývá z mých slov v této knize, je velmi jednoduché. Není však dramatické a nedosáhne přes noc kýžených výsledků. Je však spolehlivé, bude-li pacient spolupracovat jak s přírodou, tak i s lékařem.

5. Trávení: první linie obrany proti nemoci

Chyby v dietě, jsou-li malé, se okamžitě neprojeví. Jen velké přestupky si vynutí velkou pokutu. Jak je jídlo odmítnuto, ukazují mnohé případy v mých záznamech. Vybral jsem náhodně jeden z nich.

Muž ve věku 42 let se účastnil večeře, kde se podávalo několik chodů mexické kuchyně s moučníkem "a la mode" na závěr. Jelikož tento muž neobědval, snažil se to dohonit právě večeří. V noci jej vzbudil nezřízený průjem. To znamená, že jeho tělo správně použilo první linii obrany... rychle se zbavilo ofenzivní míchaniny jídel. Když mě navštívil, jeho střeva byla zanícena touto gastronomickou extravagancí. Nařídil jsem klid na lůžku, užívat mléko s rozpuštěnými kvasnicemi jako jediný pokrm v následujících 48 hodinách. Jiné jídlo nepotřeboval, neměl ani hlad. Léky, jak jsem byl přesvědčen, mu mohly způsobit jen komplikace. Následovalo úplné uzdravení. "Přivodil jsem si to sám, já vím," přiznal, "již to nikdy neudělám."

Výrobci léků a ti, kteří vymýšlejí televizní reklamy, se zaměřují na naše trávicí ústrojí. Těch depotních medicinálních přípravků, pilulek a jídelních preparátů, které lze zhlédnout v různých obchodech! Ty nám mají odstranit zaručeně naše zažívací potíže? Američané ročně utratí milióny a milióny za tyto přípravky. Kdyby znali něco málo o chemii těla, pochopili by, co mají použít v první řadě. Proč si do těla vkládat neorganickou chemikálii, když téhož mohu dosáhnout organicky, jídlem?

6. Játra: druhá linie obrany proti nemoci

Zajímavý případ z mé kartotéky, s pohledem na ledvinové a jaterní poškození, se týká jednašedesátiletého muže. Když jsem jej viděl poprvé, ležel již dva roky v posteli s velkým otokem nohou a břicha. Jeho břicho bylo prostě ohromné. Nadledvinky však byly silné a aktivní. Nastávaly okamžiky, kdy jeho emoce předčily soudný rozum. Jeho moč se velmi podobala tmavé a husté melase, plné hnisu, albuminu a odpadů. Močil bez přestání po troškách. Krevní tlak byl 210/110. Tento pacient trpěl značnými dýchacími obtížemi, protože díky vodě v břišní dutině se neměly plíce kam roztáhnout. Ale byl to houževnatý člověk, plně odhodlaný se uzdravit. Naštěstí jeho svědomitá a milující 24letá dcera se o něj starala ve dne i v noci. Z toho, co jedl, vyplývalo, že si velmi liboval v těžkých škrobech a dortech na konci každého jídla.

Jeho dcera začala řídit jeho léčbu proti jeho vůli. Po dobu několika týdnů pil pouze ovocné šťávy. Provedl jsem mu punkci břicha a vypustil přes 20 litrů tekutiny. Když bylo břicho volné a měkké, mohl jsem již bez obtíží vyšetřit střevní kličky, játra a slezinu. Játra byla velikosti velkého pomeranče. Tvrdá a uzlovitá, což jsou příznaky cirhózy.

Po dobu své praxe jsem ještě neviděl, aby se takto postižený pacient uzdravil. Po třech týdnech zmizely otoky nohou, ale voda v dutině břišní se opět objevila. Moč měl světlou a zkouška na albumin byla pozitivní. Jeho dieta se skládala z lehce stravitelných bílkovin, vařené a syrové zeleniny a ovoce. Jeho oblíbené obilniny a sladkosti byly vyloučeny. Nelíbilo se mu to a proto protestoval. Po několika týdnech si však na tuto dietu zvyknul. Za půl roku byla již moč bez bílkoviny. Bylo však nutné provádět punkce břicha každý měsíc po celý rok a pokaždé se jednalo o 20 litrů tekutiny. Začal již pracovat na zahradě svého domu a kdykoliv byl unaven, odpočíval. Druhý rok jsem prováděl punkce již jen jednou za 2 měsíce a třetí rok každé 3 měsíce. Množství vypuštěné tekutiny činilo již jen 5 - 10 litrů, přičemž čtvrtý rok již punkce nebyly zapotřebí.

Vzhledem k tomu, že měl ochablé břišní svalstvo a proto hrozilo nebezpečí vzniku kýly, nabádal jsem jej k opatrnosti. Ostatní svalstvo však bylo ve vynikající kondici. Je pokožka byla vláčná, jemná a čistá. S něčím takovým jsem se ještě nesetkal. Jednoho dne však zvedl příliš těžký kámen. Zavolali mě za dva dny a já shledal uskřinutou pupeční kýlu. Následoval operace, po které se rychle zotavil.

Dnes, po dvanácti letech od začátku léčby, pracuje tento muž velice tvrdě, stará se i o zahrady svých sousedů. Je mu 73 let a je zcela bez obtíží, jeho játra jsou normální velikosti. Příznaky cirhózy vymizely.

Uvedl bych ještě případ 35letého muže. Trpěl extrémní slabostí, točením hlavy, nevolností, zvracením a nechutenstvím. Laboratorní testy potvrdily toxicitu jater. Byl zoufalý, trpěl nespavostí a vzbuzoval veškerý soucit. Nařídil jsem mu klid na lůžku po dobu 5 dnů a půst se zeleninovou polévkou. Za tu dobu se jeho funkce jater natolik obnovila, že byl schopen strávit i normální jídlo. Vysvětlil jsem mu, že jídlo a výživa nejsou jedno a totéž. Člověk není živ jídlem, které pozřel, ale jen tou jeho částí, kterou dokáže využít a asimilovat.

Játra jsou tedy hlavním orgánem detoxikace organismu. Můžeme je přirovnat k čaroději, který provádí svá chemická kouzla s tichou efektivností. Nebo k sítu, které propustí jen to, co může vniknout do krevního oběhu. Pokud budou játra plnit svou funkci, zůstane i krev čistá. Dojde-li k jejich onemocnění, zůstanou jedy v krevním oběhu, poškodí se i vzdálené orgány a části těla natolik, že může nastat i smrt.

7. Žlázy s vnitřní sekrecí: třetí linie obrany proti nemoci

Každý z Vás již viděl člověka s onemocněním štítné žlázy, zvaným "vole" (struma). Příkladem je 58letá žena, která si stěžovala na nesmírnou slabost, pocení, bušení srdce, vystouplé oči a otoky nohou. Je to klasický příklad nadměrné funkce štítné žlázy s následnou toxemií celého těla. Jako i v ostatních případech dochází k vyléčení nemoci odstraněním jedu neutralizací. Tyto případy jsou komplikované a vyžadují dlouhý pobyt na lůžku. Díky nadměrné aktivitě štítné žlázy, která urychluje katabolismus, je základem léčby neutralizující dieta a naprostý klid. Složení diety je určeno kondicí pacienta a stavem jeho zažívacího traktu. V tomto případě se jednalo o dobu 6 týdnů. Dieta se skládala ze syrového, nepasterizovaného mléka, vařené a syrové zeleniny s minimálním obsahem škrobu. množství mléka záviselo na denní kondici pacientky. Výsledkem bylo vyléčení.

Dalším příkladem je současný pacient. Jedná se o 44letého muže, který po dobu osmi měsíců před návštěvou mé ordinace téměř nespal. Jeho štítná žláza hrdinně bojovala ve snaze pomoci poškozeným játrům. Trpěl značnými nervovými poruchami. Po čtyřech dnech diety se zeleninovým odvarem byl opět schopen spánku a jeho stav se začíná lepšit.

Chtěl bych zdůraznit, že eliminace jedů z těla je značně závislá na stavu žláz s vnitřní sekrecí. Aktivitou štítné žlázy je ovlivněno vylučování jedů pokožkou a sliznicemi. Jsou-li silnější nadledvinky, probíhá eliminace ledvinami a střevem. Může také dojít k začlenění jedu do metabolických procesů oxidace v játrech, které se projeví zvýšenou teplotou či horečkou.

Schopnost žláz s vnitřní sekrecí tělu pomáhat je závislá na dvou faktorech: dědičnosti a jejich stavu po chemickém a citovém rozrušení. Příliš časté použití stejných cest eliminace v kritických momentech způsobí zakrnění a jejich degeneraci. Konečným důsledkem může být i vyčerpání samotných žláz.

Nepřekračuje-li člověk hranice správné životosprávy určené přírodou, pak játra, pracující jako "druhá linie obrany", jsou schopna udržet tělní tkáně čisté. Za těchto "utopistických" podmínek by byl vznik choroby nemožný. Jinými slovy by byl takovýto jedinec zcela imunní vůči všem nemocem.

8. Ty .... Očima lékaře

Moji ordinaci denně navštěvují pacienti různého vzhledu a charakteru. Zkušenému lékaři nabízí pacientův vzhled mnoho ke správnému určení diagnózy, ještě než nemocný promluví. Každý pacient vlastní něco nepopsatelného, co jej odlišuje od ostatních. Naše těla se vzájemně liší i chemickým složením. Uspořádání jednotlivých bílkovin našeho těla způsobuje, že neexistují dva úplně stejní jedinci.

Lékaři se stále snaží najít metodu klasifikace pacientů, která by jim usnadnila diagnostiku i terapii. Ale přepracovaných lékařů, kteří raději vypisují recepty na "kaloricky chudou dietu" pro své obézní nemocné je stále dost. Ignorují přitom jejich individualitu. Mnozí lékaři mě žádali: "Prosím, poraď mi dietu, vhodnou pro případ migrény," nebo "Slyšel jsem, že jsi objevil dietu, která léčí artritidu. Jaké jídlo dáváš diabetikům, že si nemusejí píchat inzulin? Co doporučuješ na léčbu rakoviny, vředu atd. atd...."

Na tyto otázky odpovídám: "Univerzální dieta neexistuje! Ukaž mi svého pacienta a dovol mi ho vyšetřit. Teprve potom jsem schopen určit vhodnou dietu." Dieta "od boku" se svou hodnotou rovná nevědeckým závěrům různých šarlatánů, kteří připisují zázračné účinky různým kombinacím jídel, koření a velmi draze je prodávají.

To, že univerzální dieta neexistuje, je důvod, proč se tato kniha musí udržet všeobecný ráz. Nebylo by správné ji považovat za předpis na jednotlivé nemoci. Lékařství nelze praktikovat podle knihy, ale pouze vyšetřením, laboratorními rozbory,....Po rozhovoru s nemocným a potřebných testech lze zvážit situaci a rozhodnout, jedná-li se o toxicitu jeho systému. V kladném případě předepíši dietu na neutralizaci jedu. Je-li z těla eliminován, je třeba začít s jeho posílením a rehabilitací. To lze uskutečnit několika způsoby, které záleží na jeho tělesném stavu a charakteru toxemie. Abych jej mohl vyléčit, musím se na něj dívat jako na individualitu. Vkročí-li pacient do ordinace, neuvědomuje si, že již jeho samotný vzhled, chování a mimika lékaři - naturopatovi napoví, o jakou chorobu se jedná.

Jednoho dne přišla do mé ordinace vystrašená žena. Přivedla s sebou dýchavičného muže, který se sotva ploužil. Byl zrudlý námahou a vyčerpáním. Rychle jsme ho položili na vyšetřovací lehátko, aby se mu ulevilo a lépe dýchalo. Řekl mi, že za mnou jeli 65 mil až ze vzdálené Pasadeny.

Můj nový pacient byl jedním z manažerů velké tiskařské společnosti, která zaměstnávala 1100 lidí. Jeho zdraví bylo vždy vynikající. Před rokem však onemocněl a své léčení svěřil do rukou 18 prominentních lékařských specialistů, kteří jej neúspěšně zachraňovali po 4 měsíce. Prvním příznakem nemoci byl zánět spojivek. Následoval zápal plic, který byl léčen antibiotikem Aureomycinem. Druhý den léčby se mu objevila v ústech citlivá vyrážka, doprovázená otokem rtů a hrdla. Měl značné bolesti, pocit slabosti a dušnosti. V této fázi byl převezen do hlavní memoriální nemocnice. Lékaři nad ním kroutili hlavami, zda se jedná o erytema multiforme, formou kožní nemoci, nebo puchýřnaté onemocnění sliznic a pokožky, zvané pemphigus. Čtyři měsíce byl léčen hormonálními přípravky, výtažky z nadledvinek. Bolesti v krku ustaly a upravilo se polykání. Léky dostával v osmihodinových intervalech. Zakrátko se dostavily poruchy srdečního rytmu - fibrilace. Lékaři změnili způsob aplikace kortizonu do injekcí a tabletek. Dávky léků byly tak vysoké, že pacient získal tzv. Cishingův syndrom, který je způsoben nadměrným množstvím hydrocortizonu v krvi. Změnily se mu rysy v obličeji, který připomínal měsíc v úplňku, a mezi lopatkami se mu objevil tukový hrb. Smutné bylo, že původní choroba na tuto léčbu nereagovala. Nepomohla ani aplikace gamaglobulinu a stav se dále zhoršoval. Prognóza nemoci byla smrtelně vážná, protože hrozila slepota. Ceny léků dosahovaly astronomických čísel.

V tomto stavu se objevil paciet v mé ordinaci.

Vyšetřením jsem zjistil výrazný otok obličeje způsobený zadržováním tekutin v těle, překrvení očních spojivek. Rty, ústa a hrdlo byly pokryté boláky, které mu znemožňovaly polykat. Při podrobném vyšetření jsem se pozastavil nad tvarem jeho uší. Dobře vyvinuté, silné laloky mluvily o typu adrenálním. To mi napovědělo mnoho i o jeho játrech. Podaří-li se mi zlepšit funkci jater a neutralizovat toxemii, zvýší se naděje na jeho uzdravení. Štítná žláza a podvěsek mozkový hrdinně bojovaly spolu s poškozenými játry.

Množství zadržené vody v jeho těle bylo značné. Měl nadbytek červených krvinek, které neplnily svoji funkci, a oxidace tkání vázla. Také ony byly zaplaveny všemi těmi léky, které užíval, a pro kyslík v nich již nebylo místo. Při vyšetření břicha jsem zjistil zvětšená, prosáklá játra. Měl zvýšený krevní tlak. Rozhodl jsem se, že přítomná toxemie je tím nejzávažnějším problémem a musí být odstraněna nejdříve.

Vředy v ústech byly důsledkem snahy organismu eliminovat jedy z těla sliznicí úst a krku. Tato situace byla ovlivněna činností štítné žlázy. Nadledvinky, vybičované kortikoidy, usilovaly o vyloučení jedů ledvinami, játry a střevem. Adrenalin svým působením zvyšoval krevní tlak a ohrožoval nemocného nebezpečím srdečního selhání.

"Vaše uzdravení závisí na schopnosti vašeho těla zbavit se všech jedů, pozřených léků i výsledků špatného trávení," oznámil jsem nemocnému. "Nejdříve se pokusíme povzbudit játra. Je nutné jim poskytnout maximální odpočinek. Je nutné dodržet klid na lůžku, přísnou dietu zeleninových šťáv a polévek. Nepotřebné krvinky musejí být tělem zničeny a jejich jedy vyloučeny. Tím se uleví játrům i slezině a trávení se podstatně zlepší. Uvědomte si, prosím, význam mých slov. Budete-li dodržovat mé pokyny, úspěch se jistě dostaví."

"Budu moci přestat s těmi léky?" zeptal se mě.

"Nikoliv... v důsledku špatného stavu vašeho srdce to zatím není možné," odpověděl jsem.

Za krátkou dobu jsem mohl s radostí pozorovat ústup těch nejtěších příznaků. Po měsíci jsme přidali ovoce a ovocné šťávy, čerstvé kozí mléko. Pacient ochotně spolupracoval. Beznaděj a strach ze smrti zmizely a on se cítil mnohem lépe.

Bylo třeba začít snižovat dávky léků. Týden po týdnu jsme je snižovali a pečlivě sledovali odezvu srdce. Snížením dávek léků bylo srdce méně stimulováno a také látková výměna ve tkáních se zpomalila. Proto jsme dávky snižovali po řadu měsíců. Postupně zmizel měsícovitý obličej i tukový hrb mezi lopatkami.

Zvyšoval jsem dávky ovoce a kozího mléka. Přirozeně, že uzdravení bylo dlouhodobou záležitostí. Trvalo to celých jedenáct měsíců, než se upravila nadměrná kyselost tkání, barva moči i stolice.

Dieta, kterou jsem předepsal nemocnému, se skládala z těchto potravin:

Snídaně:

• pšeničný nebo celozrný chléb
• 125 ml kozího mléka
• 4 dušené švestky

Svačina:

• 250 ml kozího mléka

Oběd:

• 200 ml zeleninové polévky
• 500 g vařených bobů
• 1 krajíc bílého chleba s máslem
• 250 ml kozího mléka

Svačina:

• 250 ml kozího mléka

Večeře:

• 200 ml zeleninové polévky
• 500 g vařených bobů
• 1 krajíc bílého chleba s máslem
• 250 ml kozího mléka

Po této dietě se nemocný úplně uzdravil. Vředy v ústech vymizely a zrak se zlepšil. Je v lepší kondici než byl před nemocí, věnuje se práci kolem svého domu i rekreačnímu sportu. Výsledky vyšetření jeho srdce, krevního tlaku, rovnováha žláz s vnitřní sekrecí, jakož i rozbor moči a žluči se dostaly do normálu. Funkce jater je rovněž dobrá, bez patologických příznaků. Dodržuje výše uvedenou dietu.

Henry G. Bieler, M.D.
Capistrano Beach, 1965

Výňatky z knihy

V další části knihy jsou rozebrány způsoby, jakými se naše tělo podíli na boji proti nemoci.

Tato kniha vyšla v USA v roce 1965.

MUDr. Henry Bieler si přál, aby se s jeho poznatky a výsledky praxe seznámilo co nejvíce trpících lidí, jejichž léčení ortodoxními metodami selhalo

OVĚŘENÉ PŘÍRODNÍ EXTRAKTY

S CERTIFIKÁTY

Níže uvedené nejúčinnější přírodní přípravky s ochrannou známkou Superionherbs sice mohou velice dobře účinkovat, nicméně je vhodné souběžně začít u sebe, protože chronické obtíže mají zpravidla tyto společné jmenovatele:

• usazování toxinů
• špatné dýchání
• chronické překyselování organismu