Švýcarská vláda o skvělém fungování homeopatie, více než 50% švýcarské populace dala v průzkumech přednost nemocnicím, které poskytují nekonvenční léčby

Dana Ullman

Vláda Švýcarska má dlouhou historii neutrality, a proto zprávy této vlády o kontroverzních tématech je třeba brát vážněji, než zprávy z jiných zemí, které jsou silněji ovlivněny současnými ekonomickými a politickými kruhy. A když člověk vezme v úvahu, že pět největších farmaceutických společností na světě má své sídlo ve Švýcarsku, předpokládal by, že tato země bude mít silný zájem na konvenční medicíně a bude tímto směrem podjatá, ale takovýto předpoklad by byl chybný.

Zpráva švýcarské vlády o homeopatické medicíně z konce roku 2011 představuje nejkomplexnější hodnocení homeopatické medicíny, které kdy nějaká vláda provedla, a byla právě zveřejněna v knižní formě v angličtině (Bornhoft and Matthiessen, 2011). Tato průlomová zpráva potvrdila, že homeopatická léčba je jak účinná, tak nákladově efektivní, a že homeopatická léčba by měla být švýcarským národním programem zdravotního pojištění proplácena.

Prověřování homeopatie a komplementárních a alternativních (CAM) léčeb švýcarskou vládou mělo za následek vysokou poptávku a široké používání alternativní medicíny ve Švýcarsku, a to nejen ze strany spotřebitelů, ale také lékařů. Přibližně polovina švýcarské populace léčby CAM používala a hodnotí je kladně. Navíc asi polovina švýcarských lékařů považuje léčby CAM za účinné. A nejdůležitější možná je, že 85% švýcarské populace chce, aby terapie CAM byly součástí programu zdravotního pojištění v zemi.

Proto není překvapivé, že více než 50% švýcarské populace dala v průzkumech přednost nemocnicím, které poskytují léčby CAM, oproti těm, které se omezují pouze na konvenční lékařskou péči.

Počínaje rokem 1998 švýcarská vláda rozhodla, že rozšíří zdravotní pojištění tak, aby zahrnovalo i určité komplementární a alternativní medicíny, včetně homeopatické medicíny, tradiční čínské medicíny, bylinkové medicíny, antroposofické medicíny a nervové terapie. Toto proplácení bylo prozatímní, a švýcarská vláda nařídila provedení rozsáhlé studie těchto léčeb, aby zjistila, jestli jsou účinné a nákladově efektivní. Dočasné proplácení těchto alternativních léčeb skončilo v roce 2005, ale v důsledku této nové studie začal program zdravotního pojištění ve Švýcarsku opět proplácet homeopatii a vybrané alternativní léčby. V podstatě v důsledku národního referenda, ve kterém více než dvě třetiny voličů hlasovalo pro zařazení homeopatie a vybraných alternativních medicín do švýcarského programu zdravotního pojištění, se oblast komplementární a alternativní medicíny stala součástí tohoto vládního zákona (Dacey, 2009; Rist, Schwabl, 2009).

Hodnocení zdravotnických technologií švýcarské vlády

„Hodnocení zdravotnických technologií“ švýcarské vlády týkající se homeopatické medicíny je mnohem komplexnější, než jakákoliv předešlá vládní zpráva napsaná o této tématice. Tato zpráva pečlivě a komplexně hodnotí důkazy z náhodných dvojitě zaslepených a placebem kontrolovaných klinických testů homeopatik, a navíc hodnotila „účinnost ve skutečném světě“, jakož i bezpečnost a nákladovou efektivnost. Zpráva také obsahuje vysoce komplexní prověření rozsáhlého předklinického výzkumu (základního fyzikálně-chemického výzkumu, botanických studií, studií na zvířatech a in vitro studií lidských buněk).

A co víc, tato zpráva hodnotila systematická hodnocení a meta analýzy, výsledkové studie a epidemiologický výzkum. Tato prověrka pečlivě vyhodnotila provedené studie, jak co se týká kvality jejich návrhu, tak provedení („vnitřní validity“) a to, jak patřičná každá z nich byla ohledně způsobu, jakým je homeopatie běžně praktikována („externí validita“). Obsah externí validity je obzvláště důležitý, protože někteří vědci a lékaři provádí výzkum homeopatie bez toho, aby tento typ medicíny chápali (některé studie testovaly homeopatickou medicínu, která je u testované nemoci používána jen zřídka, zatímco jiné používaly medicínu, která není u specifických pacientů běžně indikována).

Když takovéto studie nevyhnutelně ukázaly, že homeopatická medicína „nefunguje“, je třeba tyto studie skutečně a přesně klasifikovat jako něco, co mělo homeopatii vyvrátit… nebo taková studie byla prostě průzkumným testem, s cílem ohodnotit novou léčbu (průzkumné testy této povahy nemají dokázat nebo vyvrátit systém homeopatie, ale jen ohodnotit specifickou léčbu u člověka se specifickou nemocí).

Po vyhodnocení předklinického základního výzkumu a vysoce kvalitních klinických studií švýcarská zpráva potvrdila, že homeopatické vysoké potence vyvolávají usměrňující účinky (např. vyrovnávací nebo normalizující účinky) a specifické změny v buňkách nebo živých organismech. Zpráva také uvádí, že 20 z 22 systematických prověřování klinického výzkumu testujícího homeopatickou medicínu detekoval přinejmenším trend ve prospěch homeopatie. (Bornhoft, Wolf, von Ammon a kol. 2006).

Švýcarská zpráva našla obzvláště silné důkazy na podporu homeopatické léčby infekcí horních cest dýchacích a respiračních alergií. Zpráva citovala 29 studií v oblasti „infekcí horních cest dýchacích/alergických reakcí“, z nichž 24 studií zjistilo pozitivní výsledky ve prospěch homeopatie.

Dále šest ze sedmi kontrolovaných studií, které porovnávaly homeopatickou léčbu s konvenční medicínskou léčbou, ukázalo, že homeopatie je účinnější, než konvenční medicínské zásahy

(zbývající jedna studie zjistila, že homeopatická léčba je ekvivalentní konvenční medicínské léčbě). Všechny tyto výsledky homeopatické léčby byly bez vedlejších účinků, běžných v konvenční léčbě drogami. Při vyhodnocování pouze náhodných placebem kontrolovaných testů vykázalo 12 z 16 studií pozitivní výsledky ve prospěch homeopatie.

Autoři zprávy švýcarské vlády uznali, že součástí celkového hodnocení výzkumy bylo i jedno negativní hodnocení klinického výzkumu homeopatie (Shang a kol., 2005). Nicméně autoři poznamenali, že toto hodnocení výzkumu bylo široce a silně kritizováno jak stoupenci, tak odpůrci homeopatie. Švýcarská zpráva poznamenala, že Shangův tým se ani nedržel pokynů QUORUM, které jsou široce uznávanými normami vědeckého informování (Linde, Jonas, 2005). Shangův tým původně vyhodnocoval 110 homeopatických klinických testů, a pak se je snažil porovnat s odpovídajícími 110 konvenčními medicínskými testy. Shang a jeho tým rozhodl, že existuje 22 „vysoce kvalitních“ homeopatických studií, ale pouze devět „vysoce kvalitních“ konvenčních medicínských studií. Místo aby porovnali tyto vysoce kvalitní testy (které by ukázaly pozitivní výsledky pro homeopatii), vytvořil Shangův tým kritéria, aby byla ignorována většina vysoce kvalitních homeopatických studií, a tím mohli vytrubovat, že to podpořilo jejich původní hypotézu a podjatost, že homeopatická medicína nemůže být účinná (Ludtke, Rutten, 2008).

Švýcarská zpráva také poznamenává, že MUDr. David Sackett, kanadský lékař, který je široce považován za jednoho z předních průkopníků „na důkazech založené medicíny“, vyjádřil vážné obavy ohledně těch výzkumníků a lékařů, kteří považují náhodné a dvojitě zaslepené testy za jediný prostředek, jak zjistit, jestli je léčba účinná, nebo ne. Aby bylo možné něco takového tvrdit, musel by člověk uznat, že prakticky všechny chirurgické procedury jsou „nevědecké“ nebo „neprokázané“, protože náhodnými dvojitě zaslepenými testy jich prošlo jen pár.

Aby byla léčba označena za „účinnou“ nebo „vědecky prokázanou“, je třeba mnohem komplexnějšího vyhodnocení toho, co funguje, a co ne. A konečně švýcarská zpráva o homeopatii představuje vyhodnocení homeopatie, jehož součástí jsou náhodné dvojitě zaslepené testy, jakož i další důkazy, kdy všechny dohromady vedly k tomu, že zpráva došla k závěru, že homeopatická medicína je skutečně účinná.