Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Předem upozorňuji, že v následujícím textu nepůjde o žádné přesvědčování o tom, že reinkarnace existuje, ani nepůjde o žádné teoretizování na téma, zda reinkarnace existuje či neexistuje. Navíc některé starší sociologické studie tvrdí, že ani v zemích s převládajícím křesťanstvím samotná víra „v cosi vyššího“ nepřináší společnosti žádný zřetelný užitek, pokud je hodnocena například souvislost víry s kriminalitou či s potratovostí mládeže.
Což je logické, protože samotný fakt víry (tak jak je většinou chápána) bohužel automaticky nemusí vést k žádné dlouhodobé práci na zlepšení stavu psychiky (Duše) ani k charakternějšímu chování vůči okolní společnosti. Mezi vírou a prací na své psychice totiž značná část takzvaně „věřících“ nemívá žádné rovnítko v domnění, že k jakémusi duchovnímu „spasení Duše“ postačí jen číst a citovat nějakou „zaručeně svatou knihu“ a dodržovat nařízené zevní náboženské obřady. A to se týká zřejmě všech „velkých“ náboženství.
Dle mých zkušeností z poradenské činnosti má víra v nějaké vyšší principy smysl jedině tehdy, pokud motivuje svého nositele k tomu, aby více dbal o svůj charakter a o to, jak se chová ke svému okolí. A jedině z tohoto hlediska má pro mne smysl vést nějakou debatu – co může být pro nositele toho či onoho životního postoje užitečnější, zda:
- víra materialistická (protože ať se to někomu líbí nebo ne – i materialismus je pouze forma víry v pravém slova smyslu)
- nějaká jiná víra = obecně v cosi vyššího co materiální svět významně přesahuje a vnáší do našeho světa i do našeho života nějaký řád a vyšší smysl
Z psychoterapeutického hlediska může mít velmi zajímavý přínos například víra v reinkarnaci a s ní neoddělitelně související karmickou spravedlnost. A opět zdůrazňuji, že nemám žádný zájem přesvědčovat materialisty nějakými důkazy o existenci reinkarnace. To jsou diskuze, které nikam nevedou. Veškeré zkušenosti a zážitky lidí, kteří se s tímto jevem osobně setkali, i celé knihy těchto příběhů, které mají zastánci reinkarnace k dispozici, to vše je pro zavilé odmítače prostě jen „neprůkazný materiál“.
Daleko přínosnější může být úvaha na téma „v čem lze najít UŽITEČNOST víry – například v reinkarnaci. Nebo-li snažím se upozornit na to, co může být pro jedince i pro lidskou společnost efektivnější:
Prosba ke čtenářům tohoto článku – zkuste si sama (sám) zodpovědět na tyto dvě dvojice otázek:
- komu se lépe žije:
- tomu, kdo věří, že žije jen jednou – a tím je více či méně ohrožen chováním ve stylu „urvi co můžeš“ protože jsi tady jen jednou a až umřeš, už NIKDY NEBUDEŠ A NIKDY UŽ NEUVIDÍŠ TENTO SVĚT…
- tomu, kdo věří, že nemusí nikam spěchat a nemusí se bát smrti, protože už teď žije věčný život, mnohonásobně přesahující životnost jedné lidské tělesné schránky??
Poznámka k první dvojici otázek:
Mnozí lidé se hluboko ve svém podvědomí děsí konečnosti své existence a velké množství svých zbytečných aktivit dělají jen proto, aby utekli sami před sebou = před svým strachem, před svou skrytou duševní podstatou, která je u mnoha lidí latentně depresivní.
- v jakém společenství lidí by se Vám žilo lépe a bezpečněji:
- mezi lidmi, kteří věří, že krást se nemá proto, že jsou tu soudy a policie (s možností, že když je nikdo nenachytá, mohou si dělat, co chtějí a i pak je tu ještě možnost, že je z toho šikovný právník dostane? (což je v podstatě ta společnost, v níž dnes žijeme)
- mezi lidmi, kteří věří, že nekrást ani nepáchat jiné zlé skutky je nezbytné proto, že (bez ohledu na to, co stihnou vyřešit světské soudy) dokonalá kosmická spravedlnost nám každý skutek dokonale vrátí…?
Poznámka ke druhé dvojici otázek:
Z psychoterapeutické praxe mám zkušenost, že mnoho inteligentních a citlivých lidí se více či méně trápí tím, že tento svět, tak jak jej oni vidí, je nespravedlivý, plný zlovolnosti a tím pádem že lidé s vysokým morálním kreditem jsou vlastně v nevýhodě a bez šance uspět proti bezcharakterním pragmatikům. Takový pohled na svět je bohužel pro lidskou psychiku velmi demoralizující – a to opět snadněji vede k depresivnímu podvědomí.
Mnozí materialisticky smýšlející lidé se nedokáží pohnout k žádné KVALITNÍ změně osobnosti mimo jiné i s odůvodněním, že vzhledem ke konečnosti a nespravedlivosti života by namáhavá práce na vylepšení své psychiky byla jen zbytečnou dřinou.
Vždyť spolknout nějaké antidepresivum je daleko jednodušší.
Ale na druhou stranu zažil jsem opakovaně, že pokud jsem člověka přesvědčil, proč je dobré věřit v inkarnaci (navíc dokonale spravedlivou), pak on sám si následně začal uvědomovat důvody, proč se mu vyplatí udělat si z celoživotní práce na své osobnosti ten NEJUŽITEČNĚJŠÍ KONÍČEK.
A navíc poměrně dost lidí má podvědomou touhu, jak by bylo krásné, kdyby staré dobré dětské pohádky měli pravdu v tom, že dobro vždycky zvítězí….
Další pragmatické výhody víry v inkarnaci:
Také v případě úmrtí blízké a milované osoby lze ocenit užitek z víry v nesmrtelnou Duši a její opakovaný návrat do života a tím i možnost opětovného shledání.
Ale POZOR:
Naprosto souhlasím s názorem, že ani v rámci víry v reinkarnaci nemá smysl ztrácet čas nadměrným pátráním po svých minulých životech, protože jediný čas, který opravdu žijeme, je PŘÍTOMNOST:
O minulosti můžeme jen zpětně přemýšlet, ale tím nám může unikat daleko efektivnější náplň přítomného okamžiku.
Někdy se ale stává, že hned na začátku psychoterapeutické spolupráce zjišťuji, že klient uvíznul ve slepé uličce a jako v přeskakující gramodesce mu v hlavince stále vrtá = „proč právě já – proč právě mne to či ono postihlo“ (s tím, že jaksi automaticky předpokládá, že NESPRAVEDLIVĚ postihlo), nejprve odpovím vždy stejně a jednoduše – protože jste si to zasloužil = neboli Vesmír se k Vám zachoval dokonale spravedlivě vzhledem k Vašim minulým skutkům.
Pokud toto krátké sdělení nepostačuje, teprve pak klientovi pomáhám najít podstatný negativní skutek z jeho minulých inkarnací, který se (v rámci vyšší kosmické spravedlnosti) přenesl do negativních jevů v jeho přítomném životě – a pak už se znovu snažím klienta soustředit k hledání a odstraňování chyb v jeho psychice – s cílem hodnotnějšího života TADY A TEĎ.
Protože žijeme (naštěstí) na území s historicky převládajícím vlivem křesťanství, bývá někdy námitkou, že víra v reinkarnaci je u nás jen jakási módní záležitost zavlečená zvenčí.
To však zřejmě není pravda. Historici mají důkazy, že reinkarnace byla nedílnou součástí původního křesťanství. Byla mocenským zásahem odstraněna na koncilu v Cařihradu v roce 553. Snadno si to ověříte i na internetu, když do vyhledávače Google dáte tato dvě slova současně – „reinkarnace koncil.“ Tak byla původní nauka Mistra Nazaretského opakovaně „upravována“ tak, aby co nejvíce vyhovovala mocenským zájmům lidí, kteří v křesťanské víře objevili výborný prostředek pro zištné světské cíle, nemající nic společného se skutečným smyslem křesťanství.
Z naší internetové poradny
Dobrý den pane doktore,
snažím se v okamžicích, kdy by se mnou chtěla zalomcovat emoce, o pohled sama na sebe ze vzdálenosti 1 – 1,5 m a pozorovat se. Tohle se mi i dost daří – Vaše rada byla dobrá. Co mi nejde, je uvěřit v reinkarnaci. Nevím také, jak se může někdo dobrat ke zjištění, že např. Evropané mají za sebou cca 40 reinkarnací, Asiaté x … atd. Jak se poznám v další reinkarnaci, když si nebudu vůbec nic pamatovat z té své současné a nikdy se nepotkám s těmi, kteří žijí dnes se mnou? Zvířata a rostliny jsou také živé organizmy. Mají i oni reinkarnaci? Kdesi jsem se dočetl, že …“ každému se dostane toho v, co věří tj. materialistovi definitivně nic a končí hmotnou smrtí, věřící žije dál“ – jak, ve vztahu k čemu, když co bylo je pryč a nic si z toho nepamatuje? Můžete mi, prosím, k tomu říci svůj názor?
Odpověď:
Oba se asi shodneme v tom, že pro lidské štěstí (protože štěstí je navýsost důležité) nemá žádný praktický užitek teoretizovat o počtu reinkarnací, co se stane materialistovi a co věřícímu, a zabývat se podobnými detaily okolo. Podobně nemá velký užitek dumat nad tím, zda reinkarnaci mají i živočichové a rostliny.
Jak už jsem Vám psal dříve, doporučuji držet se jen holého psychologického faktu, že s vírou v reinkarnaci lidské duše se prostě dá lépe žít než s vírou, že život člověka vyústí v mrtvou nekonečnou prázdnotu = opakujte si to co nejdéle. Pokud máte vážný zájem víru v reinkarnaci si osvojit, představte si konec svého života = že už nikdy nikdy nikdy nebudete živý. Až Vás ta myšlenka začne skutečně bolet, jste na dobré cestě osvojit si opačný názor – že Váš život nikdy neskončí – a třeba na chvilku a poprvé okusíte úlevu, kterou může přinést víra v nekonečný život Vaší Duše.
Vaše další otázky jsou velmi typickou pochybností a vycházejí z většinové představy, jak moc jsou důležité vzpomínky na minulost. Pro jistotu připomenu, že můj následující výklad se týká opravdu jen vzpomínek, nikoliv v minulosti získaných užitečných zkušeností. A jedna z těch užitečných (i když opomíjených) zkušeností lidstva je, že daleko důležitější než trávit čas ve vzpomínkách na minulost, je schopnost stále intenzivně prožívat přítomnost. Prožívat přítomné vztahy a přítomné situace a přitom nezapomínat na přítomné závazky a úkoly. K tomu patří i další prastará zkušenost, že pokud je to opravdu nezbytné, tak zážitky z minulých životů se připomenou.
Takhle úžasně jednoduché to může být, když člověk pracuje na zklidnění mysli a na získání neosobního nadhledu nad světem = protože obojí je součástí jednoho z velkých klenotů lidského života – MOUDROSTI.
Aktualizovaný 
