Proč jsou tablety jodidu draselného nezbytné v případě jaderné havárie?

- Pixabay

K jaderné havárii může dojít nečekaně a kdykoli. Rozmach jaderných elektráren, které jsou v provozu ve 32 zemích a dodávají přibližně 10% světové elektřiny, pravděpodobnost vzniku takových havárií zvýšil. [1] Konflikt na Ukrajině a velmi bezohledné a provokativní akce západního světa toto riziko rovněž zhoršily.

Podle statistické studie provedené po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě v roce 2011 se odhaduje, že jaderné reaktory mají poruchovost přibližně 1 za 3 704 reaktorových let. Z výsledků studie vyplývá, že "nelze zaručit, že jaderné reaktory budou provozovány bez závažných havárií", takže národy, které jsou závislé na jaderné energii, by měly být vždy připraveny na jaderné havárie. [2]

Dalším faktorem, který zvyšuje riziko jaderné katastrofy, je existence jaderných zbraní. Jaderné státy jako Rusko, USA, Čína, Francie a Velká Británie tvoří první pětku zemí s největším počtem jaderných hlavic. [3] S rostoucím politickým napětím mezi některými z těchto zemí se mnozí začínají obávat možnosti vypuknutí jaderné války. [4]   

Pokud nedojde k válce, může být havárie jaderné zbraně příčinou rozsáhlých materiálních škod a značného ozáření lidí. Nehody jaderných zbraní, kterým americká armáda přezdívá "zlomené šípy", jsou v Americe i v různých částech světa dobře zdokumentovány.

Při jedné z prvních "Broken Arrows" (1957) zaznamenaných v USA letoun B-36 letící nad Albuquerque omylem shodil vodíkovou bombu, kterou převážel na leteckou základnu Kirtland v Novém Mexiku. Ačkoli bomba díky absenci štěpné složky nevybuchla, její konvenční výbušnina explodovala a v místě pádu zanechala kráter o šířce 25 metrů. Tento incident si naštěstí nevyžádal žádné lidské oběti a radioaktivní materiál se nerozšířil dále než jednu míli od kráteru. [5]

Incidenty jako tento a havárie ve Fukušimě, která byla vyvolána neočekávanou přírodní katastrofou, zdůrazňují, jak je důležité být připraven na jaderné havárie. Jak se však na takové události připravit a jaké jsou možné dopady jaderné havárie na zdraví?

Nebezpečí jaderného záření a vystavení radioaktivnímu jódu

Podle Národní rady pro radiační ochranu v USA (NCRP) je jednou z největších obav o bezpečnost veřejnosti po havárii jaderné elektrárny "náhlé uvolnění velkého množství radionuklidů do životního prostředí". [6] Radionuklid je atom s nestabilním jádrem, který při svém rozpadu vyzařuje gama záření - formu elektromagnetického záření. [7]

Radionuklidy se mohou do lidského těla dostat různými způsoby, například absorpcí, vdechnutím nebo požitím. Dlouhodobé vystavení těmto radioaktivním kontaminantům údajně způsobuje vrozené vady a nevratné poškození DNA, které vede k rakovině. Vystavení vysokým úrovním radioaktivního materiálu mezitím způsobuje nemoc z ozáření, která může být smrtelná. [8]

I když se po havárii jaderné elektrárny mohou do životního prostředí uvolňovat různé radionuklidy, NCRP vyzdvihla jednu látku jako obzvláště znepokojivou: radioaktivní jód. Ve své zprávě z roku 1977 rada uvedla, že izotopy radioaktivního jódu "by mohly brzy po [jaderné] havárii postihnout velké množství lidí".

Radioaktivní jód je vedlejším produktem jaderného štěpení, konkrétně štěpení atomů uranu. Jaderné elektrárny používají uranové palivo k výrobě páry pro výrobu elektřiny. [9] Naproti tomu jaderné bomby používají uran jako výbušný materiál. Proto jakákoli vážná havárie zahrnující některou z nich bude mít za následek rozsáhlou kontaminaci radioaktivním jódem. [10]

Na rozdíl od ostatních radionuklidů vznikajících při štěpné jaderné reakci může radioaktivní jód snadno přecházet do plynného stavu, takže se po uvolnění snadno mísí se vzduchem. To znamená, že během jaderné katastrofy je riziko vdechnutí par radioaktivního jódu extrémně vysoké.

Radioaktivní jód může existovat také ve formě částic (např. jodid cesný a jodid sodný) nebo se může rozpustit ve vodě a vytvořit toxický roztok. V těchto formách může radioaktivní jód kontaminovat pitnou vodu, půdu a potravinářské plodiny, což je důvod, proč jej NCRP a další zdravotničtí odborníci považují za hlavní důvod k obavám v případě jaderné katastrofy.

Jakmile se radioaktivní jód dostane do těla, může se hromadit ve štítné žláze, orgánu ve tvaru motýla, který se nachází na spodní straně krku. Štítná žláza je zodpovědná za produkci hormonů, které pomáhají regulovat dýchání, srdeční tep, tělesnou teplotu, metabolismus a mnoho dalších životně důležitých tělesných funkcí. [11]

Za normálních okolností je štítná žláza nasycena neradioaktivním jódem, což je základní minerál, který získáváte z potravy (nebo z doplňků stravy). Neradioaktivní jód je rozhodujícím prvkem při tvorbě hormonů štítné žlázy. [12] Vaše štítná žláza bohužel nedokáže rozlišit mezi neradioaktivním a radioaktivním jódem; prostě vstřebává jakýkoli jód, který je ve vaší krvi.

Absorbování příliš velkého množství radioaktivního jódu je škodlivé pro vaše celkové zdraví, nejen pro štítnou žlázu. Jak uvádí studie o ozáření po černobylské havárii v roce 1986, u lidí, kteří byli vystaveni vysokým hladinám radioaktivního jódu, se může po několika letech vyvinout rakovina štítné žlázy. [13] Největší riziko je údajně u kojenců a dětí, protože jejich štítná žláza je na záření citlivější než u dospělých. [14]

Rakovina štítné žlázy způsobuje otok krku, chrapot, potíže s dýcháním nebo polykáním a chronický kašel. Může také způsobit pocit únavy, úbytek hmotnosti nebo se v závislosti na typu rozšířit do dalších částí těla. Metastazující rakovina štítné žlázy se běžně šíří do plic, jater a kostí. [15]

Historie a přínosy jodidu draselného

Vzhledem ke snadnosti, s jakou se radioaktivní jód může dostat do těla během jaderné katastrofy, je důležité chránit štítnou žlázu - orgán nejvíce náchylný k poškození zářením - před jeho škodlivými účinky. Jednoduchým způsobem, jak toho dosáhnout, je zajistit, abyste štítnou žlázu sytili dostatečným množstvím neradioaktivního jódu. Nejjednodušším způsobem, jak toho dosáhnout, je užívání neradioaktivního jódu ve formě jodidu draselného.

Jodid draselný je sůl, která funguje jako blokátor štítné žlázy. Běžně se také přidává do kuchyňské soli, aby byla "jodizovaná". Tablety jodidu draselného jsou zásadní položkou, kterou je třeba mít u sebe v případě jaderné katastrofy, protože poskytují nejlepší ochranu štítné žlázy. Podle Komise pro jadernou regulaci Spojených států (NRC) mohou být tablety jodidu draselného rozumným a levným doplňkem, který je vhodné mít při ukrytí na místě a evakuaci. [16]

Tablety jodidu draselného fungují tak, že vám poskytují stabilní formu neradioaktivního jódu, kterou může štítná žláza snadno přijímat. Pokud se jodid draselný používá podle pokynů na obalu, může snížit riziko poškození štítné žlázy tím, že blokuje hromadění radioaktivního jódu ve štítné žláze. [17] Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí poskytuje jedna dávka jodidu draselného ochranu po dobu 24 hodin. [18]

Význam blokátoru štítné žlázy, jako je jodid draselný, jako ochranného opatření byl poprvé stanoven po havárii jaderné zbraně v roce 1954. Prvního března toho roku provedly Spojené státy na ostrově v Tichém oceánu dosud největší test jaderné bomby. Chyba v konstrukci způsobila, že výbuch bomby byl dvaapůlkrát větší, než se očekávalo, a více než tisíckrát silnější než hirošimská bomba. [19]

V důsledku toho se radioaktivní spad rozšířil do širokého okolí a radioaktivní materiál byl kromě Spojených států zjištěn i v několika dalších zemích. Přestože obyvatelé přímo zasaženého ostrova byli rychle evakuováni, u většiny z nich se do 20 let objevila nějaká forma onemocnění štítné žlázy, včetně rakoviny. Následné studie ukázaly, že navzdory tomu, že se do ovzduší uvolňovaly různé radionuklidy, za zdravotní problémy pozorované u obyvatel ostrova byl zodpovědný pouze radioaktivní jód. [20]

Jodid draselný byl poprvé vědci schválen jako "ideální blokátor štítné žlázy" v roce 1957, ale jako radioprotektivní lék pro případ jaderné havárie byl uznán až v roce 1977. V následujícím roce podal americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) žádost o výrobu a skladování jodidu draselného, ale v tomto roce nebyly vyrobeny žádné tablety. NRC a jaderný energetický průmysl se myšlence skladování jodidu draselného tvrdošíjně bránily až do jaderné katastrofy v Černobylu v roce 1986.

Černobyl, nejhorší havárie

Dne 26. dubna 1986 explodoval jaderný reaktor v ruské jaderné elektrárně Černobyl v důsledku lidské chyby a chybné konstrukce reaktoru. Tento výbuch je považován za nejhorší havárii jaderné elektrárny v dějinách světa. [21] Při této nehodě se prokázala hodnota jodidu draselného jako léku na ochranu štítné žlázy, neboť ze zprávy NRC vyplývá, že obyvatelé nedaleké Pripjati, kterým byl tento lék podán, vykazovali při testování v relokačním centru bezpečnou úroveň ozáření radioaktivním jódem. [22][23]

Článek publikovaný v časopise Thyroid uvádí podobné výsledky také v Polsku, které bylo rovněž zasaženo jaderným spadem. Podle článku dostalo po černobylské havárii jednu dávku jodidu draselného 16 milionů lidí. Kromě velmi vzácných výskytů nežádoucích účinků se u Poláků podařilo snížit předpokládanou dávku ozáření štítné žlázy odhadem o 40%. [24] V Československu se tehdy nedělo nic, hlavní hygienička Zuzková (manželka tehdejšího pražského primátora) mlčela. Neomezení pohybu venku, nedoporučení každodenního sprchování, neminimalizování větrání... výsledkem bylo, že lidé v Československu obdrželi krátkodobě větší dávku radiace, než za celý život z přirozeného pozadí.

Po havárii jaderné elektrárny v japonské Fukušimě v roce 2011 distribuovala japonská vláda do evakuačních center jako preventivní opatření proti ozáření také tablety jodidu draselného. [25] O deset let později článek publikovaný v časopise AJN, American Journal of Nursing, zkoumal zkušenosti získané z této katastrofy a zdůraznil účinnost jodidu draselného jako ochranného opatření proti ozáření. Autoři také zdůraznili, že je důležité, aby zdravotní sestry zajistily dostupnost, přístupnost a distribuci jodidu draselného v zónách havarijního plánování jaderných elektráren v USA předtím, než dojde ke katastrofě. [26]

Pro shrnutí: 4 způsoby použití tablet jodidu draselného při jaderné havárii:

• Dodávají rozpustnou formu stabilního jódu.
• Chrání štítnou žlázu před radiačním poškozením.
• Nabízejí 24hodinovou ochranu před škodlivými účinky radioaktivního jódu.
• Blokují absorpci radioaktivního jódu štítnou žlázou.