Jak žít plnohodnotný život: 10 zásadních poučení ze ztráty blízkého

Joel Almeida, Ph.D.

Když mi zazvonil telefon, byl jsem právě tisíce mil od domova. Táta prý náhle onemocněl a odvezli ho do nemocnice. Tou dobou jsem už byl lékař a pocítil jsem zlou předtuchu.

V myšlenkách jsem se vrátil do dětství.

Představte si, že jste malé dítě a v pokoji je tma. Každé zašustění a ťuknutí ve vás vyvolává představu děsivých příšer číhajících ve tmě. Přibližují se k vám.

Vykřiknete „Tati!“ – a potom ještě jednou. Pak vás přichází vysvobodit váš hrdina.

Váš otec se napůl spící dovleče do vašeho pokoje a chlácholí vás, dokud neusnete. Všechen strach mizí a vy se v tátově náručí cítíte nepřemožitelní. To je jedna z mých prvních vzpomínek vůbec.

Ten pocit naprostého bezpečí a radosti v otcově náručí se mi vryl hluboko do paměti. Řekl jsem manželce: „Nechci o něj přijít!“ Táta nebyl nijak starý, máma právě šla do důchodu a oba se těšili, jak spolu procestují svět.

Před pár měsíci jsem mu dovezl ukázat naši dcerku. První vnouče ho nepopsatelně nadchlo. Zbožňujícím pohledem ji sledoval, když usínala, koupil jí papouška v kleci, aby ji pobavil, pitvořil se na ni a poskakoval kolem ní a ona se nepřestávala smát; choval se jako omámený láskou.

Teď jsme měli úplně nové miminko, syna. Otec ho ještě ani neviděl. „Jakmile bude tátovi líp, vrátím se za ním se synem,“ říkal jsem si.

Z letiště jsem spěchal k otcovu nemocničnímu lůžku. Vypadal, jako by za těch několik měsíců od naší poslední návštěvy zestárnul o desítky let! Do jeho těla vedly všemožné hadičky, oči měl zavřené.

„Tati, to jsem já,“ řekl jsem. Jeho paže znehybněné hadičkami se pokusily zvednout, aby mě objaly. Ta změť trubiček a kanyl objetí znemožňovala.

Dalších několik dnů jsem s rostoucí úzkostí sledoval, jak odchází. Všechny mé synovské a lékařské instinkty křičely o jeho záchranu za každou cenu. Vyžádal jsem si rozhovor s jeho velmi schopnými lékaři a nutil je, aby vyzkoušeli jednu zcela novou, zoufalou proceduru.

Bylo příliš pozdě: jeho vnitřní orgány přestávaly fungovat. Když slunce zapadalo za mořem, které bylo vidět z okna nemocničního pokoje, zpíval jsem mu tiše: „Spi v pokoji, starý válečníku, můj drahoušku.“ O několik hodin později zemřel.

Fakt, že odešel, mi hned nedocházel. Na jeho pohřbu jsem se usmíval a utěšoval jsem smuteční hosty.

Dalšího rána jsem se vzbudil ve svém starém pokojíku a automaticky jsem se vydal do koupelny, kde se táta vždycky holil. Nebyl tam. Nemohli jsme si říct „dobré ráno“, jak jsem byl zvyklý. Tehdy mi to naplno došlo.

Sesypal jsem se, žvatlal jsem jako dítě. Jeho bratr, můj strýc, mě pevně objímal. To byl počátek pomalého procesu truchlení, který mi otevřel oči v několika důležitých věcech.

1. Některé z těch nejdůležitějších věcí nemůžete kontrolovat, tak přestaňte předstírat, že to je jinak. Buďte méně netrpěliví a bezstarostnější

Jak napsal Nietzsche, „díky jisté vyhlídce na smrt může být každý život okořeněn drahocennou, prchavou kapkou lehkovážnosti“. Nebo jak napsal Belloc, „nic není hodno utrpení vítězných bitev tolik jako smích a láska přátel“.

Vymezte si každý den prostor na to, abyste v duchu něco oslavili, ať jsou okolnosti jakkoli tíživé. Dýcháte – považujte to za dar. Plně obývejte každý okamžik, místo abyste si neustále dělali starosti s minulostí a budoucností.

2. Neodkládejte štěstí

Je v pořádku plánovat si, co budete dělat, až vám bude sto, ale nezapomínejte usilovat o naplnění letos, tento měsíc, tento týden, dnes. Vy se nepřipravujete na život, ale žijete právě teď. Tento den a tento okamžik mohou také být všechno, co máte.

Jak napsal ekonom Keynes, „z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtví“. Nezapomeňte před smrtí žít.

3. Nebojte se zkusit si naplnit své sny, i když to možná nevyjde

Nezáleží na tom, co děláte nebo neděláte – konečný výsledek vašeho života je jistý: smrt. Smrt může být náhlá a nečekaná.

Jestliže nedokážete předpovědět ani to, kdy zemřete, nemá velký smysl bát se malých nezdarů. Prostě se pokuste o ten nejvíc naplňující život, jaký si umíte představit, a dělejte tím směrem jeden krok za druhým. Překvapíte sami sebe tím, čeho dosáhnete a jak smysluplná vaše cesta bude.

Někdy zvítězíte a někdy prohrajete, ale účastněte se her, které vám budou sedět. Odradit by vás mělo jen potenciálně katastrofické riziko.

Až padnou kostky ve váš neprospěch, vzpomeňte si na smrt. Pomůže vám to vidět místo nepřekonatelných hor pouhé krtince. Takhle budete uprostřed bouří života stát pevně jako skála.

4. Naplňte své minuty smyslem a roky už se o sebe postarají

Čas nepřetržitě utíká, jako když se v přesýpacích hodinách sype písek. Přesýpací hodiny vašeho života se však mohou zhroutit bez varování.

Žijte cílevědomě; vybírejte si, jaká práce, jaká hra a jaká oslava dostanou váš cenný čas. I když jste zaměstnaní, najděte si cesty, jak pilotovat svůj vlastní život. Nebojte se opouštět situace, které vám ničí duši.

Nerozhazujte čas jen tak. Vaše práce, povinnosti, odpočinek, kontakty, to všechno by mělo být ve shodě s hodnotami, jichž si nejvíc vážíte.

5. Měřte svůj úspěch důležitějšími měřítky, než jsou peníze

Sníst a vypít toho člověk může jen omezené množství a na spaní také nepotřebuje velký prostor. Nedovolte honbě za penězi, ať vás zaslepí do té míry, že budete přehlížet důležité ingredience hluboce uspokojivého života.

Jak řekl Steve Jobs: „Být nejbohatší člověk na hřbitově, na tom mi nezáleží. Jít večer spát a říkat si, že jsme udělali něco báječného… to je to, na čem mi záleží.“

6. Naplno si užívejte čistou, živočišnou radost, kterou člověku přináší rodina

Jeden z největších darů, které jsem dal svému otci, byla možnost pochovat si první vnouče. Doteď si je představuji spolu, jak jsem je viděl při té naší krátké návštěvě. Je to jedna z mých nejcennějších vzpomínek.

Je to fascinující: dva jednotlivci se dají dohromady a narodí se jim dítě a tomu dítěti se pak narodí dítě v další generaci. Pak vám někdo řekne, že máte oči po otci nebo nos po matce, a vy si uvědomíte, že v sobě nesete fyzický odkaz svých rodičů.

Jestliže jste založili rodinu, nepřistupujte k tomu jako k přerušení vašeho „skutečného“ života. Uznejte ji jako neocenitelnou, niternou část svého bytí a s láskou o ni pečujte.

7. Nenechávejte doutnat zášť

Smrt s sebou odnáší možnost vyčistit vzduch a vyříkat si to. Udělejte to teď.

S otcem jsem měl krásný vztah, v němž se snadno ztratily naše chyby a nedostatky. Jeho smrt mě ale přinutila dát si do pořádku vztahy s některými mými jinými blízkými.

Kdybyste si měli s jiným člověkem vyměnit okolnosti a zkušenosti, možná byste se chovali ještě hůř než on. Buďte více chápaví ke skutečným i imaginárním nedostatkům ostatních. I vaši rodiče jsou jen lidé a zaslouží si vaše pochopení a odpuštění.

8. Budujte kruhy lásky, které dosáhnou až za hrob

Táta je teď se mnou všude. Po jeho odchodu bych měl mít díru v srdci, ale ta je zčásti zaplněná úžasnou láskou, kterou jsme k sobě pociťovali a kterou živě vnímám doteď.

Žal z té ztráty je stále tady, ale hluboká láska, která se pod žalem skrývá, je jako věčný balzám.

9. Nepodceňuje sílu doteku

Když jsem se toho rána po pohřbu zhroutil, bylo pro mě strýčkovo objetí více utěšující a léčivé než jakákoli slova.

Lidé s depresí vám povědí, jakou útěchou může být laskavý dotek blízkého člověka. Objetí dosáhne tam, kam se slova nedostanou.

10. Žijte, jako by se nikdo nedíval

Až budete mrtví, nebude vám na očekávání ostatních záležet. Neproplýtvejte svůj život potlačováním svého potenciálu, jen abyste získali souhlas ostatních.

Važte si darů a pokladů, které jsou ve vás ukryty a které si zaslouží, aby o ně bylo pečováno. Vyrůstejte směrem ke svému nejlepšímu já a uznejte, že jste pro svět jedinečným darem.

Nekopírujte slepě životy ostatních, protože se může stát, že zemřete, než dostanete šanci žít svůj vlastní život.

Smrt často přináší pozůstalým nepopsatelný smutek a bolest. Ale je to také velká učitelka.

Kdykoli si vzpomenete na smrt, berte ji jako vodítko k lepšímu životu. Vytvořte si život, v němž bude každý okamžik odrážet vaše nejváženější hodnoty. Pak vás smrt, jakkoli náhlá a neočekávaná, nepřipraví o naplnění.

Originál: How to Live a Fulfilling Life: 10 Powerful Lessons from Loss