Kvůli vašim genům vám možná nehrozí žádná rakovina nebo nemoci – výzkum je nepřesný

S. L. Baker

Už nespočet lidí pravidelně podstupuje drahá vyšetření nebo už si dokonce nechali odejmout své orgány, protože na základě genetických testů jim bylo sděleno, že u nich určitě propukne rakovina. Vezměme si třeba jako příklad ženu, které byla amputována prsa, aby se v budoucnu určitě zabránilo jejich rakovině. Jsou to lidé, kteří mají život naplněný obavami a pocitem blížícího se zániku, protože uvěřili výsledkům testů tzv. „biomarkerů“. Tyto mají prokazovat sklony k onemocnění srdce, k demenci nebo k nějaké jiné potenciálně smrtelné chorobě.

Jedna z nových vědeckých studií ale došla k závěru, že výzkum souvislostí mezi geny, biomarkery a smrtelnými chorobami příliš často dochází k přehnaným závěrům. Co z toho plyne: jakmile vám někdo sdělí, že máte sklony k nějaké chorobě a tedy potřebujete neustále být ve střehu a podstupovat častá vyšetření, nemusí to vůbec být pravda.

Zmíněná studie je výsledkem výzkumu, který vedl John Ioannidis, MD, DSc – odborník na design vědeckých studií, působící na the Stanford University School of Medicine. Vyplývá z ní, že lékaři v nemocnicích zřejmě o svých pacientech rozhodují nepřesně a jejich přístupy se neopírají o žádné rozsáhlé a jednoznačné studie.

Jedna často citovaná studie například dává do souvislostí mutace genu BRCA1 a rakovinu tlustého střeva; další zase C-reaktivní protein v krvi a kardiovaskulárním onemocněním. Další zase upozorňuje na spojitosti mezi hladinou homocysteinu a cévními chorobami. Největší potíž je ale v tom, že tyto závěry se ukazují jako velmi nadhodnocené.

V svém prohlášení pro tisk tvrdí Dr. Ioannidis, že tento druh chyb bývá „...výsledkem statistických rozmarů, umocněných lidskou povahou a soupeřivým přístupem vědeckého publikování.“

Studie byla publikována v prvním červnovém vydání časopisu the Journal of the American Medical Association (JAMA).

„Žádný vědecký závěr není bez nejistot: vždy musíme počítat s kolísavostí,“ poznamenává Dr. Ioannidis. „A nejde tu přitom vždy o nějaký podvod nebo špatný plán studie – je to prostě statistický předpoklad. Některé výsledky mívají větší váhovost, některé budou naopak nejisté. Avšak vědecké časopisy a výzkumníci s oblibou publikují každé výsledky jako velmi významné.“

Avšak šířením takovýchto „velmi významných závěrů“ dávají odborné medicínské časopisy dokumentům velkou publicitu; dokumentace pak bývá citována znovu a znovu i v běžné medicínské komunitě (jen s nepatrným nebo žádným kritickým odstupem k závěrům). A brzy se tak může stát, že začneme na biomarkery nahlížet jako na prokazatelnou příčinu chorob.

Následky pak bývají nedozírné: nadbytečná vyšetření, léčby a další. U pacientů je tím často vyvolávána úzkost, stresy a strach z budoucnosti.

Dr. Ioannidis a jeho kolega Orestis Panagiotou, MD z the University of Ioannina School of Medicine v Řecku prozkoumali 35 velmi často citovaných studií, které analyzovaly souvislosti mezi biomarkery v podobě přítomnosti určitých genů a infekcemi, hladinami proteinů v krvi a dalšími indikátory, jež souvisí s pravděpodobností vzniku rakoviny nebo srdečního onemocnění.

Došli ale k závěrům, že jen necelá polovina těchto biomarkerů, odkazovaných ve vědeckých pracích, mívá statisticky významné souvislosti s rizikem onemocnění, když se porovnávají s později prováděnými a ještě rozsáhlejšími studiemi. Zjistili navíc, že jen každá pátá prověřovaná studie skutečně dokládá relativní pacientovo riziko koeficientem vyšším než 1,37 (který představuje hranici mezi žádným a mírným rizikem).

Ke statistickým zjištěním, která ale nebývají potvrzována v následných rozsáhlejších studiích sdělil Dr. Ioannidis, že dalším problémem bývá skutečnost, že vědci mohou často nesmírně nadsazovat své vlastní tendence.

„Výzkumníci mívají tendence si zahrávat se svými datovými soubory a analyzovat je až příliš kreativně. Určitě ale tímto nechceme ukazovat na nikoho konkrétního; jde tu prostě jen o jakousi společenskou normu mezi vědci. Je ale potřeba se držet vědeckých metod až do samého konce a požadovat replikovatelnost a doložitelnost výsledků ještě předtím, než je akceptujeme jako fakta,“ sdělil Dr. Ioannidis.

Dr. Ioannidis už v roce 2005, kdy působil jako profesor na univerzitě ve Stanfordu, publikoval v PloS-Medicine velmi významný článek na toto téma pod názvem "Proč bývá většina publikovaných vědeckých závěrů chybná (Why most published research findings are false)."

Další informace: https://jama.ama-assn.org/

Originál: https://www.naturalnews.com/032577_genetic_testing_disease.html

Nejsilnější extrakt z REISHI na českém trhu!!!

100% spórový prášek z Duanwood Red Reishi!!!

Extrakt s vysokým obsahem triterpenoidů. Více než 20 triterpenoidů%!

Každý třetí český lékař trpí vážným syndromem vyhoření. Cítí se na dně a nenávidí své povolání i pacienty

Česká lékařská komora ve spolupráci s 1.lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v roce 2014

Nevěřte něčemu jen proto, že to řekl nějaký mudrc

Buddha

Představa je příčinou mnoha nemocí, ale víra je možnost léčení nemocí všech

Paracelsus

Nechte své léky ležet v chemické misce, jestliže dokážete léčit svého pacienta prostřednictvím stravy

Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda

Pokud nejsi připraven změnit svůj život, není ti pomoci

Hippocrates 460 - 377 př.n.l. - Hippokratova přísaha

Jsme tak živí a zdraví, jako je živá a zdravá strava, kterou se živíme a uzdravujeme

Dr.Vladimír Domen

Zdraví se nedá získat pasivně u lékaře, nebo v drogérii na rohu. Zdraví lze získat jen ukázněným způsobem života

Dr.René Dubos

Sami jsme tím nejlepším lékem

To, co den co den děláte, určuje, jakým způsobem a jak dlouho budete žít

Prof.dr.Kurt Tepperwein

základy odkyselení organismu

Nemoc není nic jiného, než pokus těla zbavit se morbidních látek

Thomas Sydenham, nesoucí předzdívku "anglický Hippocrates"

Nemoc je vyléčena jen pomocí Přírody, neutralizací a vyloučením smrtonosných látek

Prof.Dr.Hermann Boerhaave